% volaný soubor (z původního souboru intro.tex). \section{Všechny velké a~malé znaky} \subsection{Všechny znaky jsou významné, ale některé \notocont{\\} jsou významnější} V~předcházející části jsme viděli, že většinou text vložíme z~klávesnice ve formě vět složených z~obyčejných slov tak, jak se to dělá na psacím stroji. Viděli jsme ještě i~to, že např. zpětné lomítko se dá použít nejméně pro dva rozdílné účely. Můžeme ho použít k~tomu, abychom vytiskli na výstupu něco, co nemáme na klávesnici --- píšeme např. {\tt \\TeX}, abychom dostali \TeX{}. Dá se také použít k~tomu, abychom předali \TeX{}u zvláštní pokyny: napíšeme-li {\tt \\bye}, říkáme tím, že vstupní soubor končí. Obecně každá řídicí sekvence, která musí začínat zpětným lomítkem, bude při zpracování \TeX{}em chápána jako něco, co vyžaduje speciální zacházení. Existuje několik set řídicích slov, kterým \TeX{} rozumí, a~to ještě můžete sami definovat další --- proto jsou zpětná lomítka velice důležitá. Vyžádá si to hodně času, než se postupně naučíme některá tato slova, naštěstí se jich však při běžném používání potřebuje většinou poměrně málo. Pokud jste začínali se Spectrem, mohlo by se vám nyní začít stýskat po možnosti psát řídicí slova stiskem jedné nebo kombinace několika kláves. Časem se seznámíte i~s~možností, jak nahradit dlouhá řídicí slova kratšími a~tak je předefinovat. Při všech těchto \uv{tricích} hraje prominentní roli zejména zpětné lomítko, ale nejen ono. V~principu by bylo možné nahradit všechna anglická řídicí slova českými, bylo by to však krajně neúčelné. Jedna z~velkých předností \TeX u~spočívá v~tom, že se stal uznávaným mezinárodním standardem. Proto je dobré ve složitějších \TeX ových dokumentech vznikajících u~nás užívat k~popisu angličtiny, aby je mohli využívat uživatelé \TeX u~i~v~zahraničí. Existují symboly, které se jako již zmíněné zpětné lomítko užívají v~\TeX{}u pro speciální věci. Nyní si o~všech něco řekneme.% \TeXref{37--38} Může nás i~napadnout, jak se vysází zpětné lomítko, když to budeme potřebovat. S~tím vším na mysli si položíme následující otázky: \item{(1)} Které jsou všechny další speciální znaky? \item{(2)} Jak sázíme, resp. vytváříme na výstupu tyto speciální znaky v~případě, že je potřebujeme použít? \smallskip Nemá smysl se hned začít učit zpaměti k~čemu se používají --- zatím je potřeba vědět, že takové znaky mají speciální význam a~že s~nimi nelze zacházet jako s~normálními písmeny. Jak se s~nimi zachází bude vysvětleno později. V~tabulce jsou uvedeny všechny speciální \TeX ové znaky spolu s~jejich použitím a~s~popisem toho, jak se dají v~případě potřeby vysázet (v~tom případě mluvíme o~doslovném (literal) výstupu): \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil#\hfil & \quad # \hfil & \quad\tt # \hfil\cr \bf Znak & \bf Použití & \bf Vstup pro doslovný výstup \cr \noalign{\hrule} $\backslash$ & Pro speciální znaky/instrukce & \$\\backslash\$ \cr $\{$ & Počátek skupiny & \$\\\lb\$ \cr $\}$ & Konec skupiny & \$\\\rb\$ \cr \% & Komentáře & \\\% \cr \& & Tabulky a~srovnávání & \\\& \cr \~{} & Mezera, kde se nedělí & \\\~{}\lb\rb \cr \$ & Vstup/výstup z~matematiky & \\\$ \cr \^{} & Exponenty v~matematice & \\\^{}\lb\rb \cr \_{} & Indexy v~matematice & \\\_{}\lb\rb \cr \# & Definice parametrů (náhrad) & \\\# \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Znaky vyžadující speciální vstup \hfil} \vskip12pt \box1 }$$ \toindex{\lb{}} \toindex{\rb{}} \toindex{\%} \toindex{\&} \toindex{\~{}} \toindex{\$} \toindex{\^{}} \toindex{\_{}} \toindex{\#} \subsection{Sazba s~akcentem\notocont{${}^1$}} \footnote{}{\llap{$^1$\enspace}Jde o~slovní hříčku, neboť může být chápáno jako \uv{se (špatným) přízvukem}. Půjde ale o~diakritická znaménka.} Nyní začneme používat některých \TeX{}ových lahůdek: zatím jsme používali jen toho, že nám \TeX{} pomáhá dostat atraktivně vypadající výstupy, ale nyní začneme s~věcmi, které se např. na psacím stroji dají dělat těžko nebo se nedají udělat vůbec. Zejména si všimneme akcentů (= accents). Jak se dají vytvořit akcenty, resp. diakritická znaménka, která se na klávesnici nevyskytují? Je to stejné jako se symbolem \TeX{}; musíme vložit do vstupního souboru určité řídicí slovo. Zdánlivě je tato partie zbytečná, protože háčky, čárky a~kroužky potřebné pro psaní českých textů jsou u~zčeštěné verze přístupné pohodlně prostřednictvím změny klávesnice; určitě se však někdy dostanete do situace, kdy např.~v~anglickém textu budete nuceni použít české jméno s~akcentovanými hláskami, v~českém textu německé či francouzské termíny apod. Např. pro slovo \uv{premi\`ere}, je zapotřebí z~klávesnice vložit {\tt premi\\\`{}ere} (může se stát, že budete trochu slídit mezi klávesami, než najdete tu, na které je \uv{levý (obrácený) apostrof}. Taková klávesa by tam někde {\it měla\/} být; \TeX\ však zvládá i~ten případ, kdy na vaší klávesnici tento znak nebo i~jiné znaky chybějí). Obecně pro připojení akcentu k~písmenu použijeme řídicí sekvenci (pro některý akcent je to řídicí slovo, pro jiný řídicí znak) před tímto písmenem. Uvedeme pár příkladů: $$\vbox{ \halign{ \strut \hfil\tt # & \quad # \hfil\cr \bf \TeX{}ový vstup & \bf \TeX{}ový výstup \cr \noalign{\hrule} \\\`{}a la mode & \`a la mode \cr r\\\'{}esum\\\'{}e & r\'esum\'e \cr soup\\c{\sp}con & soup\c con \cr No\\"el & No\"el \cr na\\"\\i{\sp}ve & na\"\i ve \cr \\v re\\v richa & \v re\v richa \cr d\\accent23um & d\accent23um \cr } }$$ Na těchto příkladech vidíme několik věcí; většina akcentů se získá pomocí řídicích symbolů podobného tvaru. Některé se vytvářejí pomocí řídicích slov složených z~jediného písmene. Někdy si to vyžádá určitou péči, protože řídicí slovo se musí ukončit např. mezerou; \TeXref{52--53} pokud např. ve vstupním souboru budete mít {\tt \\TeXový} místo {\tt \\TeX ový}, bude se \TeX{} snažit nalézt řídicí slovo {\tt \\TeXový} a~ne {\tt \\TeX} (u~nové osmibitové verze \TeX u~mohou řídicí slova obsahovat i~hlásky s~akcenty). Za zmínku stojí (a~pro češtinu je to důležité), že existuje řídicí slovo {\tt \\i}. To vytvoří \uv{i} bez tečky nad písmenem, tj.~\uv{\i} (analogicky existuje i~řídicí slovo s~\uv{j} se stejným použitím) --- pozor na \uv{zrůdy} typu \uv{m\'is\'ic\'i automat}. V~tabulkách {\bf nepočešťujeme} označení některých akcentů (jiné názvy lze nalézt v~případě potřeby v~některých slovnících). \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil # & \quad \hfil \tt # \hfil & \hfil \quad # \hfil\cr \bf Jméno & \bf \TeX{}ový vstup & \bf \TeX{}ový výstup \cr \noalign{\hrule} přízvuk ostrý (čárka) & \\\'{}o & \'o \cr přízvuk tupý (zpětná čárka) & \\\`{}o & \`o \cr přízvuk složený (stříška) & \\\^{}o & \^o \cr přehláska/umlaut/dieresis & \\"{}o & \"o \cr vlnka/tilda & \\\~{}o & \~o \cr pruh nad/macron & \\={}o & \=o \cr tečka nad/dot & \\\char'056{}o & \.o \cr kroužek nad & \\accent23o & \accent23o \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Akcentování bez mezer\hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ \toindex{\`@`} \toindex{\'@'} \toindex{\^{}} \toindex{\"@"} \toindex{i} \toindex{j} \toindex{\=@=} \toindex{\.@.} %\toindex{$\mathaccent23{}$} (Zde je třeba doplnit text poznámkou: prvá tři pravopisná znaménka se užívají ve francouzštině a~nazývají se accent aigu, accent grave a~accent circonflex; písmena s~přehláskou se užívají v~němčině i~ve francouzštině, tilda se vyskytuje mj. ve španělštině. I~když lze pomocí ostrého přízvuku, háčku (viz níže) a~kroužku tvořit česká písmena, je to pouze řešení z~nouze. Používáme ho např.~při vkládání krátkých jinojazyčných textů apod.). Vloudí-li se vám mezi sekvenci pro akcent a~písmeno mezera, nic se nestane; porovnejte výsledky:\hfil\break \verb|nap\' \i nav\' a m\'\i \v cov\'a hra| \noindent dává nap\' \i nav\' a~m\'\i \v cov\'a hra. \setbox1=\vbox{ \parskip=0pt \halign{ \strut \hfil # & \quad \hfil \tt # \hfil & \hfil \quad # \hfil\cr \bf Jméno & \bf \TeX{}ový vstup & \bf \TeX{}ový výstup \cr \noalign{\hrule} cedilla & \\c o~& \c{o} \cr tečka pod & \\d o~& {\lineskiplimit=0pt\d{o}} \cr pruh pod & \\b o~& {\lineskiplimit=0pt\b{o}} \cr h\'a\v{c}ek & \\v o~& \v{o} \cr oblouček nad/breve & \\u o~& \u{o} \cr oblouček nad/tie & \\t \lb oo\rb & \t{oo} \cr maďarská přehláska & \\H \lb o\rb & \H{o} \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Akcentování s mezerami\hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ \toindex{c} \toindex{d} \toindex{b} \toindex{v} \toindex{u} \toindex{t} \toindex{H} \noindent V~tomto případě je vynechání mezery před mezi řídicím slovem pro akcent a~akcentovaným písmenem závažnou chybou, která se projeví chybovým hlášením. Standardní \TeX{} umožňuje i~sazbu písmen z~mnoha jiných jazyků než z~angličtiny. Uvedeme opět nějaké příklady: \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil \tt # \hfil & \quad \hfil # \hfil & \quad # \hfil\cr \bf \TeX{}ový vstup & \bf \TeX{}ový výstup & Příklad použití\cr \noalign{\hrule} \\AE, \\ae & \AE, \ae & \AE gean, \ae sthetics \cr \\OE \\oe & \OE, \oe & \OE uvres, hors d'\oe uvre\cr \\AA, \\aa & \AA, \aa & \AA ngstrom \cr \\O, \\o & \O, \o & \O re, K\o benhavn \cr \\L, \\l & \L, \l & \L odz, \l\'odka \cr \\ss & \ss & nu\ss \cr {!}{\`{}} & !` & !`HOLA! \cr {?}{\`{}} & ?` & ?`Con qu\'e sue\~na? \cr \lb\\it\\\$\rb & {\it\$} & 1 {\it\$} = 52 Kč \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Znaky z~některých neanglických jazyků\hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ \toindex{AE} \toindex{ae} \toindex{OE} \toindex{oe} \toindex{AA} \toindex{aa} \toindex{O} \toindex{o} \toindex{L} \toindex{l} \toindex{ss} \noindent Vysázejte všechny příklady z~následujících cvičení: {\parskip = 3 pt \exercise Rozumí \AE schylus \OE dipovi? \exercise Nejmenší vnitřní jednotka délky v~\TeX{}u je asi 53.63\AA. %\exercise Plus \c ca change, plus \c ca la m\^eme chose. \exercise \'El\`eves,\footnote{$^1$}{Francouzi ovšem akcenty nad velkými písmeny ve skutečnosti nepíší.} r\'efusez vos le\c cons! Jetez vos cha\^\i nes! \exercise Za\v sto tako polako pijete \v caj? \exercise Ich mu\ss\ hei\ss en Tee abk\"uhlen. \exercise Maar die \"ys is lekker. \exercise Peut-\^etre il pr\'ef\`ere le caf\'e glac\'e. \exercise Lze jet trajektem z~\"Olandu do \AA landu? } \def\bdots{$\textfont0=\tenbf \ldots$} %%% boldface version of \ldots \subsection{Tečky, pomlčky, uvozovky, \,.\,.\,.} Psaní na stroji bylo odjakživa kompromisem; malé množství kláves ve srovnání s~množstvím potřebných symbolů si vynucovalo při psaní zpravidla změny. Když však text připravujeme pomocí \TeX{}u, nemusíme se nijak omezovat. V~této části se seznámíme s~některými rozdíly mezi psaním na stroji a~používáním \TeX u. Existují čtyři druhy pomlček, které se běžně používají. Krátká pomlčka, resp. spojovník či rozdělovník (hyphen) se užívá ke spojování (je-li, Hahn-Banach, \dots) nebo k~dělení slov na konci řádku.% \TeXref{3--5} Pomlčka (en-dash, kde \uv{en} souvisí se šířkou písmene $n$) se užívá při výčtech (např.: str. 54--58), dlouhá pomlčka (em-dash, kde \uv{em} indikuje šířku písmene $M$) je v~podstatě gramatickým symbolem užívaným někdy pro --- jsou-li nezbytně nutné --- vsuvky, atp. Konečně užíváme znamení \uv{minus} v~matematických textech; příklady udává tabulka. \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil # &\ \hfil \tt # \hfil & \hfil # \hfil & # \hfil\cr \bf Jméno& \bf \TeX{}ový vstup & \bf \TeX{}ový výstup & \bf Příklad \cr \noalign{\hrule} rozdělovník & - & - & Prostor je 3-rozměrný. \cr pomlka & {-}{-} & -- & Viz. stránky 3--4. \cr dlouhá pomlka & {-}{-}{-} & --- & Vidím je --- jsou živí! \cr minus & \$-\$ & $-$ & Teplota byla $-$3 stupně. \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Různé typy pomlček\hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ (Poznámka: Zde je třeba se při sazbě přidržet norem pro tisk, a~ne norem pro psaní strojem, kde se --- vynuceně --- všechny pomlčky píší stejně. Na rozdíl od angličtiny necháváme ale mezeru po obou stranách \uv{ --- {}}.) Dlouhá pomlka \uv{---} se u~nás běžně užívala v~klasické sazbě knihtiskové, i~když samozřejmě její délka není ve všech písmech stejná. S~příchodem fotosazby se ovšem začaly vytrácet i~běžné ligatury fi, ff, fl, které většina moderních sázecích systémů už vůbec nezná. Podobně většina uživatelů ventur a~pagemakerů vystačí s~rozdělovníkem místo pomlčky, jak se můžeme denně přesvědčovat v~řadě našich deníků. \TeX\ je od verze 3.0 mimo jiné schopen v~jednom řezu písma pracovat s~více než 30\,000 ligaturami, přičemž se nemusí jednat o~jednoduché záměny dvojic znaků jiným znakem. Ligaturní mechanismus \TeX u~se např. využívá v~azbukových písmech \AMSTeX u, kde po použití obvyklé mezinárodní transkripce dostanete na výstupu správný text v~azbuce. U~každé ukázky ve cvičeních z~této sekce napište text, který je nutno vložit do vstupního souboru, aby výsledný text na výstupu byl stejný jako text ve cvičení. \exercise Zpívala-li tra-la-la, ráda k~tomu --- poněkud neobratně --- poskakovala. \exercise Zima 1942--1943 byla nejhorší --- mnoho lidí nepřežilo. Další rozdíl mezi psaním na stroji a~psaním pomocí \TeX{}u je v~užívání uvozovek. \TeX\ je vytváří z~levých a~pravých apostrofů: na začátku použijeme \`{}\`{}, na konci \'{}\'{}, což by dalo bez dalšího zásahu uvozovky dle amerického stylu (obojí nahoře). Stejně lze psát i~jednoduché uvozovky, které se u~nás neužívají. V~českých textech se užije makro {\tt czech.sty}, které upraví ``anglosaské'' uvozovky na \uv{české} (též upraví mezerování mezi větami a~další věci). Užijeme-li normální uvozovky {\tt <">} z~klávesnice, dostaneme zpravidla uvozovky koncové, tj.~''. Jejich výlučné užívání nedoporučujeme; nelze na to ostatně zcela spoléhat, někdy to tak nevyjde. Pokud jste vynechali kapitolu o~zčeštěném \TeX u, vraťte se k~ní, seznámíte se s~dalšími možnostmi. \exercise \uv{Jeho jasnost,} ohlásil komoří. \exercise Jaroslav vyhrkl: \uv{Opravdu je taková, že neumí říci {\clq ne\crq}?} Někdy užíváme skupinu tří teček k~označení místa, kde došlo k~vypuštění části textu, nebo pro označení běhu času apod. Tři tečky vložené z~klávesnice dají na výstupu též tři tečky, ale velmi blízko u~sebe. Trojici teček s~\uv{dobrými} mezerami dostaneme v~tomto případě pomocí řídicího slova {\tt \\dots}, které vložíme do vstupního souboru.% \TeXref{173} \toindex{dots} \exercise Jistě si vzpomenete na heslo, které na nás hlásalo z~poutačů \uv{\dots až na věky \dots a~nikdy jinak.} V~anglickém textu (zejména v~americké angličtině) je mezera za tečkou na konci věty větší než mezera mezi slovy (při psaní českého textu se pomocí souboru {\tt czech.sty} automaticky vkládá řídicí slovo {\tt \\frenchspacing}, které tuto zvláštnost potlačí). Proto je třeba \TeX{} informovat o~tom, že například tečka za zkratkou, která končí malým písmenem, {\it není\/} na konci věty. To lze udělat dvěma způsoby: za tečkou lze napsat {\tt\\\sp} nebo {\tt\~{}}, čímž se mezerování změní.% \TeXref{91--92} Druhá varianta dává mezeru, v~níž nelze dělit řádek; je např. použitelná pro vstup {\tt Prof.\~{}Knuth.} Je vhodné ji užívat s~tituly, se zkratkami křestních jmen, atp. Všimněte si, že se v~tomto případě v~kombinaci s~{\tt\~{}} neužívá zpětného lomítka. \exercise Mr.~J.~B.~Smith z~Washingtonu, D.~C., přijede z~U.~S.~A. do \v CSFR\footnote{${}^1$}{V případě změny názvu nebo neexistence vhodně upravte.} v~pátek 13.~8. v~9.30. \exercise Nezkracujte pravou délku úsečky následovně: pr.~d.~úsečky; raději pište pr.~dél. úsečky nebo ještě lépe pr.~délka úsečky. (Prof.~K.~Havlíček.) \subsection{Různá písma} Nejvíce patrný rozdíl mezi strojopisem a~produktem \TeX{}u je bezpochyby v~různorodosti typů písma (písmena jednoho typu tvoří písmo, nebo-li font) a~různých symbolů. Když \TeX{} začíná pracovat, má k~dispozici šestnáct písem --- jejich úplný seznam je obsažen v~Appendixu F Knuthovy knihy \TeX{}book. \TeXref{427--432} Většina z~nich se užívá automaticky; v~matematickém textu se index či exponent tiskne menším typem písma bez dalšího zásahu uživatele. Následující tabulka podává přehled nejčastěji užívaných písem (ukázku a~některé názvy nepřekládáme): \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil # & \quad \hfil \tt # \hfil & \hfil \quad # \hfil\cr \bf Jméno písma & \bf \TeX{}ový přepínač & \bf Vzorek písma \cr \noalign{\hrule} Antikva/Roman & \\rm & \rm This is roman type. \cr Polotučně /Boldface & \\bf & \bf This is boldface type.\rm {${}^1$} \cr Kurzíva/Italic & \\it & \it This is italic type. \cr Skloněné/Slanted & \\sl & \sl This is slanted type. \cr Stroj/Typewriter & \\tt & \tt This is typewriter type. \cr Matematické symboly & \\cal & $\cal SCRIPT\hbox{\quad}LETTERS$.\rm{${}^2$} \cr } } \nobreak $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Ukázky písem \hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ \toindex{it} \toindex{rm} \toindex{bf} \toindex{sl} \toindex{tt} \toindex{cal} \footnote{}{\llap{${}^1$\enspace}Významový posuv u~překladu lépe odpovídá československým zvyklostem.} \footnote{}{\llap{${}^2$\enspace}Tento příklad je drobný podvod, protože pro jeho vytvoření je třeba něco vědět o~vkládání matematických textů, chtěl jsem ho však stejně uvést. Až se seznámíte s~používáním matematických symbolů, budete umět použít i~toto písmo. Konečně ani vkládání poznámek pod čarou do tabulek není tak docela jednoduché.} Chceme-li změnit obvyklé stojaté písmo (u~nás se zpravidla nazývá {\it antikva}, roman v~anglických textech) např. na {\it kurzívu\/} (italic), použijeme řídicího slova {\tt \\it}. Zpět k~antikvě se vrátíme pomocí {\tt\\rm}. Chceme-li například napsat větu ``Začneme s~antikvou, \it teď přejdeme na kurzívu\/ \rm a~nyní opět k~antikvě'', stačí k~tomu napsat pro vstup {\tt ``Začneme s~antikvou, \\it teď přejdeme na kurzívu\\/ \\rm a~nyní opět k~antikvě''}.\footnote{$^3$}{Záleží na použitém zobrazovači, jestli se vám na monitoru objeví {\tt ť}, {\tt ď}, anebo {\tt \v t}, {\tt \v d} --- u~zobrazovače pro VGA dodávaného \CSTUG em nastane ten druhý případ.} Šikmé písmo (slanted) a~kurzíva se obvykle na první pohled výrazně neliší (porovnejte ale šikmé {\sl a\/} s~kurzívním {\it a\/}). Když se mění typ písma ze šikmého nebo z~kurzívy na stojatou antikvu (či jiné podobné písmo), poslední šikmé písmeno se naklání k~prvnímu stojatému. Nevypadá to hezky a~je potřeba zkrácení mezery kompenzovat přidáním další menší mezery pro přesah --- nazývá se to {\it kurzívní korekce\/} (italic correction). Provádí se pomocí řídicího symbolu {\tt \\/}. \TeXref{7--8} \toindex{\/@/} V~následující větě pro srovnání {\it není\/} po prvním použití kurzívy užito kurzívní korekce, ale po druhém ano: {\it Pif} koupil koně a~{\it Paf\/} koupil sedlo. Podíváte-li se pozorněji, jsou v~prvém případě písmena \uv{$f$} a~\uv{k} příliš blízko sebe; s~korekcí je sazba hezčí. V~\TeX{}u se dají definovat nová písma samozřejmě jen tehdy, jsou-li ve vašem systému instalována. Různé velikosti písma se dají užívat pomocí řídicího slova {\tt \\magstep}. Pro definici nového písma je třeba znát jeho označení ve vašem počítači. Například obvyklé stojaté písmo (roman) se ve většině systémů i~na osobních počítačích jmenuje \uv{\tt cmr10}. Máte-li ve vstupním souboru řádek {\tt \\font\\bigrm = cmr10 scaled \\magstep 1}, můžete pak používat řídicí slovo {\tt\\bigrm} stejným způsobem jako užíváte {\tt\\it} a~{\tt\\rm}. \TeXref{13--17} \toindex{magstep} \toindex{font} \toindex{scaled} Přepnutím pomocí {\tt\\bigrm} dostanete antikvu zvětšenou o~20\,\% oproti normální. Definujete-li {\tt \\font\\bigbigrm = cmr10 scaled \\magstep~2}, dostanete písmo o~44\,\% větší než normální antikva. Dají se použít velikosti od {\tt \\magstep 0} až po {\tt\\magstep~5}. Na většině počítačů je k~dispozici i~{\tt \\magstephalf}; pomocí tohoto řídicího slova dostaneme zvětšení o~9,5\,\%. Uveďme si vzorky téhož písma v~různých velikostech: \vskip \baselineskip {\lineskiplimit0pt \centerline{\rm Toto je vzorek s~magstep 0, což je obvyklá velikost.} \centerline{\brm Toto je vzorek s~magstep 1.} \centerline{\bbrm Toto je vzorek s~magstep 2.} \centerline{\bbbrm Toto je vzorek s~magstep 3.} \centerline{\bbbbrm Toto je vzorek s~magstep 4.} \centerline{\bbbbbrm Toto je vzorek s~magstep 5.}} Je dokonce možné definovat zcela nová písma. Závisí to ovšem opět na tom, zda jsou v~systému instalována (zde nejde o~tvorbu zcela nových písem pomocí speciálního softwaru, ale o~užití již hotových písem, kterých se v~závislosti na zakoupeném programovém vybavení vyskytuje mnoho). Tak např. v~mnoha instalacích lze nalézt soubor označený {\tt cmss10}, což je označení pro bezpatkové písmo (sans serif). Použijeme-li definice písma {\tt \\font\\sf = cmss10}, lze pak psát řídicí slovo {\tt\\sf} k~přepnutí do tohoto písma stejně jako u~{\tt\\bf}, které přepíná do polotučného písma (boldface). Jestliže použijeme zmíněnou definici, pak vložením \displaytext{\tt \\sf Toto je ukázka našeho bezpatkového (Sans Serif) písma.} dostaneme \displaytext{\sf Toto je ukázka našeho bezpatkového (Sans Serif) písma.} \toindex{sf} Existuje mnoho dalších použitelných typů písem. Písma uvedená v~následující tabulce patří k~nejběžnějším. {\def\*{{\rm~*}} \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \tt # \hfil & \hskip2mm\tt # \hfil & \hskip2mm\tt # \hfil & \hskip2mm\tt # \hfil & \hskip2mm\tt # \hfil & \hskip2mm\tt # \hfil \cr \noalign{\hrule} \noalign{\smallskip} CMBSY10\* &CMBXSL10 &CMBXTI10 &CMBX10 &CMBX12 &CMBX5 \cr CMBX6 &CMBX7 &CMBX8 &CMBX9 &CMB10 &CMCSC10 \cr CMDUNH10 &CMEX10\* &CMFF10 &CMFIB8 &CMFI10 &CMITT10 \cr CMMIB10\* &CMMI10\* &CMMI12\* &CMMI5\* &CMMI6\* &CMMI7\* \cr CMMI8\* &CMMI9\* &CMR10 &CMR12 &CMR17 &CMR5 \cr CMR6 &CMR7 &CMR8 &CMR9 &CMSLTT10 &CMSL10 \cr CMSL12 &CMSL8 &CMSL9 &CMSSBX10 &CMSSDC10 &CMSSI10 \cr CMSSI12 &CMSSI17 &CMSSI8 &CMSSI9 &CMSSQI8 &CMSSQ8 \cr CMSS10 &CMSS12 &CMSS17 &CMSS8 &CMSS9 &CMSY10\* \cr CMSY5\* &CMSY6\* &CMSY7\* &CMSY8\* &CMSY9\* &CMTCSC10 \cr CMTEX10\* &CMTEX8\* &CMTEX9\* &CMTI10 &CMTI12 &CMTI7 \cr CMTI8 &CMTI9 &CMTT10 &CMTT12 &CMTT8 &CMTT9 \cr CMU10 &CMVTT10 \cr } } \footnote{}{\hbox to 0pt{\hss ${}^1$ }V~\CSTeX{}u je nutné při použití přímých akcentů zavést místo fontu {\tt cm* }font {\tt cs*} (tedy například místo fontu {\tt cmr10} píšete {\tt csr10}). Vyjímku tvoří fonty matematické (v~tabulce označené hvězdičkou), pro něž alternativa {\tt cs*} neexistuje.} \nobreak\medskip $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Názvy externích druhů písma${}^1$ \hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ } Řekněme si něco o~těchto názvech. Prvá dvě písmena CM znamenají Computer Modern; tento název pro celou rodinu písem zavedl jejich tvůrce D. Knuth. Číslo na konci udává velikost písma v~bodech: 10\,bodové písmo má obvyklou velikost, 7\,bodová velikost je běžná pro indexy a~5\,bodová velikost je velikost písma pro indexy druhé úrovně; písmo 12\,bodové je o~20\,\% větší než 10\,bodové atd. Následuje-li po písmenech CM písmeno B (od boldface), jde o~polotučné písmo. Podobně R indikuje antikvu (roman), I~kurzívu (italic). Další běžné označení CSC se užívá pro kapitálky (nesouvisí s~hodností CSc., ale s~názvem \uv{small caps}), SL pro skloněné písmo (slanted), SS pro bezpatkové písmo (sans serif), SY pro symboly a~TT pro písmo typu psacího stroje. %\toindex{CM} %\toindex{pt} %\toindex{CMB} %\toindex{CMR} %\toindex{CMI} %\toindex{CSC} %\toindex{CMSL} %\toindex{CMSY} %\toindex{CMTT} \exercise Nalezněte všechny druhy písma, které máte na počítači, a~v~několika z~nich vytiskněte všechna písmena a~číslice. \exercise Písmo {\tt CMR12} je o~20 \% větší než {\tt CMR10}. Také {\tt \\magstep~1} zvětšuje písmo o~20 \%. Vezměte si nějaký text a~vytiskněte jej pomocí {\tt CMR12} a~potom pomocí {\tt CMR10} zvětšeného pomocí {\tt \\magstep~1}. Výsledky se zcela liší! \section{Úprava věcí příštích} V~této části chceme ukázat, jak vytvořit {\it text\/} různých tvarů či velikostí. Budeme tak moci tvůrčím způsobem mnohem více ovládat tvar vytvářeného dokumentu. Lze však samozřejmě používat \TeX{} s~již předdefinovanými (default) velikostmi tak, jak jsme to dělali dosud. Popisujeme-li velikosti různých částí stránky textu, můžeme užívat několika různých délkových jednotek. \subsection{Jednotky, jednotky, jednotky} \TeX{} může užívat mnoho typů délkových jednotek. Nejobvyklejší jsou centimetr, palec (inch), tiskařský bod a~pica. Užívané zkratky dle uvedeného pořadí jsou {\tt cm}, {\tt in}, {\tt pt} a~{\tt pc}. (Nejsou to všechny jednotky, které \TeX{} zná, stejně tak rozumí i~zkratce {\tt mm}, nicméně nejbližší jsou mu~palce --- předdefinované rozměry jsou zpravidla udávány v~{\tt in}.) Bod (tiskařský dále vynecháváme) je definován rovností 1\,in = 72,27\,pt, pica se definuje pomocí vztahu 1\,pc = 12\,pt. Bod je tedy dosti malá míra --- následující tabulka dává rozumnou představu o~uvedených mírách. V~evropské typografii se ovšem používají trochu odlišné míry: 1 bod (Didotův, {\tt dd}) je o~malinko větší než americký bod (je 1\,dd = $1238\over1157$\,pt) a~cicero ({\tt cc}) je definováno podobně jako pica vztahem 1\,cc = 12\,dd. \TeXref{57} \def\pip{\vrule height 4 true pt } %$$ \hbox{1 palec (in): } \hbox to 1 true in{\pip\hrulefill\pip}$$ %$$ \hbox{1 centimetr (cm): }\hbox to 1 true cm{\pip\hrulefill\pip}$$ %$$ \hbox{20 bodů (pt): }\hbox to 20 true pt{\pip\hrulefill\pip}$$ %$$ \hbox{1 pica (pc): } \hbox to 1 true pc{\pip\hrulefill\pip}$$ %$$ \hbox{1 milimetr (mm): } \hbox to 1 true mm{\pip\hrulefill\pip}$$ $$\eqalign{ \hbox{1 palec (in)}&: \ \hbox to 1in{\pip\hrulefill\pip}\cr \hbox{1 centimetr (cm)}&: \ \hbox to 1cm{\pip\hrulefill\pip} \cr \hbox{20 bodů (pt)}&: \ \hbox to 20 pt{\pip\hrulefill\pip}\cr \hbox{20 bodů (dd)}&: \ \hbox to 20 dd{\pip\hrulefill\pip}\cr \hbox{1 pica (pc)}&: \ \hbox to 1 pc{\pip\hrulefill\pip}\cr \hbox{1 pica (cc)}&: \ \hbox to 1 cc{\pip\hrulefill\pip}\cr \hbox{1 milimetr (mm)}&: \ \hbox to 1 mm{\pip\hrulefill\pip} \cr }$$ %\toindex{in} %\toindex{cm} %\toindex{mm} %\toindex{pt} %\toindex{dd} %\toindex{pc} %\toindex{cc} Bodů se tedy používá k~provádění jemných změn; pica je cca vzdálenost mezi základnami (jde o~\uv{linky}, na něž se písmena umisťují, i~když některá písmena jako $p$, $g$ apod. tuto linku směrem dolů přesahují) dvou po sobě následujících řádků (nezvětšeného) normálního textu. \TeX{} je velmi přesný; jeho nejmenší vnitřní jednotka délky je menší než čtyřmilióntina palce (mimochodem: umíte si představit, s~jakými rezervami vzhledem k~budoucímu vývoji je \TeX{} koncipován?). S~ohledem na tento fakt je to pouze rozlišovací schopnost výstupní tiskárny, která určuje možnou přesnost výstupu. Někdy je užitečné používat ještě další dvě jednotky, jejichž velikost {\it se~mění\/} s~velikostí užívaného písma, kterým v~daném okamžiku píšeme. Jednotka {\tt ex} je cca výška malého \uv{x} a~{\tt em} je trošku menší než šířka velkého \uv{M}. \TeXref{60} Forma výstupu je obecně určena užitými řídicími slovy. Těchto slov je spousta, proto je možné výstup v~tištěné formě ovládat velice jemným způsobem. Zároveň je však zřejmé, že pro běžnou práci jich většinou stačí pouze malé množství. \subsection{Úprava stránky} Stránka textu má tři základní části. Nad hlavním textem bývá obvykle {\it záhlaví\/} (headline). Záhlaví zpravidla obsahuje např. název kapitoly, název jejího oddílu (section) nebo číslo stránky; může se lišit u~levých a~pravých stránek. Pod záhlavím je hlavní text, který obsahuje i~poznámky (někdy mluvíme o~\uv{poznámkách pod čarou}). Pod ním následuje poslední část stránky (footline), obsahující eventuálně (ne nutně) číslo stránky apod. V~příkladech, s~nimiž jsme se až dosud seznámili, bylo záhlaví prázdné; také třetí část strany kromě čísla stránky uprostřed neobsahovala nic --- v~případě, že jsme užili řídicího slova {\tt\\nopagenumbers}, potlačujícího tisk čísel stránek, byla i~tato část prázdná. O~první a~poslední části stránky bude později ještě řeč, teď se však soustředíme na hlavní text. \toindex{nopagenumbers} Pro přechod na novou stránku (z~jakékoli pozice na stránce) můžeme použít řídících slov {\tt \\vfill \\eject}. Řídicí slovo {\tt \\eject} si vynucuje přechod na další stranu, zatímco {\tt \\vfill} vyplní prázdným místem zbytek aktuální strany na jejím spodním konci (můžete zkusit pokusně vynechat {\tt \\vfill}; uvidíte, jak pracuje vertikální obdoba zarovnávání pravého okraje řádků). \toindex{vfill} \toindex{eject} {\hsize=4in Aktuální užitá vodorovná šířka textu na stránce je popsána pomocí řídicího slova {\tt \\hsize}. Dá se ale kdykoli změnit např. na 4 palce použitím řídicího slova {\tt \\hsize = 4 in}. Jak lze vidět na tomto odstavci šířka textu se dá rovněž změnit (v~tomto případě také na 4 palce) i~v~rámci jediného odstavce. Protože tato označuje novou šířku odstavce ve vodorovném směru, dává výraz typu {\tt \\hsize = .75\\hsize} změnu na novou hodnotu vztaženou k~předcházející, v~našem případě od 4\,in na 3\,in. \par} \toindex{hsize} Svislá (vertikální) obdoba řídicího slova {\tt \\hsize} je {\tt \\vsize}. Přiřazenou hodnotu lze měnit stejně jako v~předcházejícím případě. Tak např. {\tt \\vsize = 8 in} (ale i~{\tt \\vsize=8in} nebo {\tt \\vsize8in}) lze užít ke změně svislého rozměru hlavního textu. Připomínáme, že {\tt \\vsize} je rozměr textu {\it kromě\/} záhlaví a~místa pod patou stránky, kde je obecně místo pro footline. \toindex{vsize} Text se dá též po stránce posunovat. Horní levý roh textu je vzdálen o~1\,in (\.= 25\,mm) od levého a~horního okraje papíru. Řídicí slovo {\tt \\hoffset} a~{\tt \\voffset} slouží k~posunutí textu ve vodorovném, resp. svislém směru. Tak např. {\tt \\hoffset = 10\,mm} a~{\tt \\voffset = -.2~in} posunou text o~dalších 10\,mm vpravo a~cca 5\,mm nahoru; můžeme užívat najednou více jednotek, \TeX{} si je lehce přepočítá. \TeXref{251} \toindex{hoffset} \toindex{voffset} \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil # & \quad \hfil \tt # \hfil & \hfil \quad # \hfil\cr \bf Jméno & \bf Řídicí slovo v~\TeX{}u & \bf v~\TeX{}u předdefinováno \cr \noalign{\hrule} šířka textu & \\hsize & 6,5 in \cr výška textu & \\vsize & 8,9 in \cr levý okraj & \\hoffset & 0 in \cr horní okraj & \\voffset & 0 in \cr } } \nobreak $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Řídicí slova pro rozměry stránky \hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ \noindent Připomínáme, že text je automaticky orientován vzhledem k~bodu, který je vzdálen 1\,in dolů a~1\,in doprava od levého horního rohu stránky; např.~vložení instrukce {\tt \\hoffset = 5 mm} způsobí, že text bude umístěn asi 30\,mm od levého okraje stránky, {\tt \\hoffset = -5 mm} posune text asi na 20\,mm od levého okraje stránky. Zde si uvědomte, že při psaní českého textu zpravidla rozměr stránky měníme, např. použitím {\tt \\input plaina4}. (Tato změna je již v \CSTeX{}u v zahrnuta do formátu csplain). \exercise Napište jeden odstavec textu a~pak ho několikrát za sebou okopírujte. Vložte na začátek {\tt \\hsize = 5 in} a~za první odstavec {\tt \\hsize = 10 cm}. Zkuste totéž s~jinými hodnotami pro {\tt \\hsize}. \exercise Vložte do vytvořeného souboru z~předešlého cvičení na začátek {\tt \\hoffset = .5 in} a~{\tt \\voffset = 1~in}. Zkuste {\tt \\hoffset.5in} a~{\tt \\voffset1in}. \exercise Vložte ještě do souboru z~předešlého cvičení před první odstavec {\tt \\vsize = 2 in} a znovu ho zpracujte. V~předešlé části jsme viděli, že lze použít písma s~větší velikostí pomocí řídicího slova {\tt \\magstep}. Dá se však zvětšit celý dokument najednou? Položíte-li {\tt \\magnification = \\magstep 1} na začátek souboru, pak se celý váš dokument zvětší asi o~20\,\%. Jiné hodnoty pro {\tt \\magstep} jsou také přípustné. {\bf Pozor, {\tt \\magnification} se dá užít pouze před vytištěním třeba jen jediného písmene!} Zvětšování přináší s~sebou problém jednotek. Jestliže je ve vstupním souboru předepsáno {\tt \\hsize = 5 in}, je při 20\,\% zvětšení nový rozměr 6 palců? Pokud nepodnikneme nic dalšího, je to tak: {\tt \\hsize} bude při výstupu rovno 6 palcům; všechny rozměry se stejnoměrně zvětší, užijeme-li {\tt \\magnification}. Jsou ale speciální situace, kdy je nežádoucí, aby něco podobného nastalo: potřebujete například vynechat přesně 10 cm pro obrázek. V~takovém případě lze kteroukoli jednotku modifikovat pomocí {\tt true}. Tak např. {\tt \\hsize = 5 true in} dá za všech okolností délku řádků 5 palců, bez ohledu na použité zvětšení. \TeXref{59--60} \toindex{magnification} \exercise Vložte {\tt \\magnification = \\magstep 1} na první řádek do některého souboru z~minulých cvičení a~srovnejte, co se změní na výstupu. \subsection{Úprava odstavce} Když \TeX{} čte ze vstupního souboru text, který má být vytištěn, čte jej po odstavcích. Prakticky to znamená, že lze značně ovlivňovat tvar odstavce, ale je zapotřebí určité opatrnosti. Již jsme viděli, že {\tt \\hsize} se dá použít k~řízení šířky odstavce. Předpokládejme ale, že ve vašem souboru by bylo použito \verb| \hsize = 5 in Za devatero horami a~devatero řekami... $\vdots$ ... byla krásná jako obrázek. \hsize = 6.5 in| Jaká bude výsledná šířka odstavce? Parametr {\tt \\hsize} byl změněn na začátku odstavce a~potom ještě na konci. Protože nebyl odstavec ještě dokončen (užitím prázdného řádku nebo {\tt \\par}), bude vytištěn se šířkou 6,5 palce. Kdyby mezi oba údaje o~{\tt \\hsize} byl vložen např. prázdný řádek, pak by byl odstavec až k~tomuto řádku vytištěn se šířkou 5 palců. Obecně při tvorbě odstavce hodnoty parametrů těsně před jeho dokončením určují jeho skutečný tvar. Následující tabulka obsahuje některé parametry, kterými se ovládá tvar odstavce: \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil # & \quad \hfil \tt # \hfil & \hfil \quad # \hfil\cr \bf Funkce & \bf Řídicí slovo v~\TeX{}u& \bf Předdefinováno\cr \noalign{\hrule} šířka odstavce & \\hsize & 6,5 in \cr odsazení prvého řádku odstavce & \\parindent & 20 pt\cr vzdálenost mezi řádky & \\baselineskip & 12 pt\cr vzdálenost mezi odstavci & \\parskip & 0 pt \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Některé parametry tvaru odstavce \hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ \toindex{parindent} \toindex{parskip} \toindex{baselineskip} Řídicí slovo {\tt \\noindent} lze použít na začátku odstavce pro potlačení dříve definovaného (resp. předdefinovaného) odsazení v~prvním řádku odstavce. Taková úprava ovlivní právě jeden odstavec; je samozřejmé, že stejného efektu docílíme pomocí {\tt \\parindent = 0~pt} pro všechny následující odstavce. \toindex{noindent} Řídicí slovo {\tt \\vskip} lze použít k~vložení místa mezi odstavce. Když mezi dva odstavce vložíme {\tt \\vskip 1~in}, vytvoříme volný prostor o~výšce 1~palec. {\bf Pozor, prostor není vložen, přecházíme-li mezi odstavci na novou stránku!} Objeví-li se {\tt \\vskip 1~in} na začátku nové stránky, bude výsledek stejný, jako kdyby toto řídicí slovo bylo vypuštěno. Pro řadu situací, kdy pracujeme s~volným místem, je to vcelku výhodné. Např. volné místo před začátkem nové části, sekce, odstavce apod. by nemělo začínat, ani pokračovat na nové stránce. Jak to ale zařídíme, chceme-li opravdu mít volné místo na začátku stránky např. u~titulní strany či u~první strany kapitoly? Stránku lze začít např. řídicím symbolem {\tt \\\sp }, ale pak je ve skutečnosti na začátku strany prázdný řádek. Pokud není dále něco tištěno, přidá použití řídicích slov {\tt \\baselineskip} a~{\tt \\parskip}, {\it další\/} volný prostor. Nejjednodušší je použít místo {\tt \\vskip} řídicí slovo {\tt \\vglue}, které bude mít potřebný účinek. \TeXref{352} Tak např. {\tt \\vglue 1~in} vynechá volné místo o~výšce 1~palec i~na začátku stránky. Jiná metoda spočívá v~použití řídicích slov {\tt \\topinsert} a~{\tt \\endinsert}. Je-li použita konstrukce {\tt \\topinsert $\ldots$ \\endinsert}, pak se text mezi {\tt \\topinsert} a~{\tt \\endinsert} objeví na stránce nahoře. V~tomto případě se {\tt \\vskip} nepotlačí, tj.~vynechání se provede. Je to zejména užitečné při vynechávání místa pro obrázky. \TeXref{115} \toindex{vglue} \toindex{topinsert} \toindex{endinsert} Existují i~určitá řídicí slova, která vytvářejí volný prostor o~předepsané (malé) výšce. Jsou to {\tt \\smallskip}, {\tt \\medskip} a~{\tt \\bigskip}. Jejich velikosti se dají lehce znázornit vzdálenostmi vodorovných linek v~následujícím schématu: \vskip5mm \def\hrl{\hrule width .5 in} \centerline{{\tt \\smallskip}: \vbox{\hrl \smallskip \hrl} \quad {\tt \\medskip}: \vbox{\hrl \medskip \hrl} \quad {\tt \\bigskip}: \vbox{\hrl \bigskip \hrl} } \toindex{smallskip} \toindex{medskip} \toindex{bigskip} \vskip5mm {\narrower Pružnější řízení šířky odstavce nebo celého textu je možné pomocí řídicích slov {\tt \\rightskip} a~{\tt \\leftskip}. Položíme-li {\tt \\leftskip = 20 pt}, pak bude levý okraj odstavce posunut o~dalších dvacet bodů doprava. Lze použít i~záporné hodnoty pro {\tt \\leftskip}; ty způsobí posun levého okraje odstavce \uv{ven} doleva. Řídicí slovo {\tt \\rightskip} způsobuje obdobné úpravy na pravém okraji odstavce. Uvedeme-li tyto instrukce kdekoliv v~průběhu psaní odstavce, provedou se od začátku tohoto odstavce. Také každý následující odstavec bude sázen s~těmito hodnotami pro {\tt \\leftskip} a~{\tt \\rightskip}. Chceme-li takto upravit pouze jeden odstavec, je nutno v~dalším odstavci použít stejné konstrukce s~opačnou hodnotou nebo využít možnosti \uv{lokalizace} změny, o~které se dočtete v~následující kapitole. Řídicí slovo {\tt \\narrower} je ekvivalentní současnému použití obou slov {\tt \\leftskip} a~{\tt \\rightskip} s~hodnotou, která je rovna aktuální hodnotě {\tt \\parindent}. Je to velmi výhodné např. pro dlouhé citace --- tento odstavec je příkladem využití řídicího slova {\tt \\narrower}. Dvojí použití za sebou zúží odstavec o~dvojnásobek aktuální hodnoty {\tt \\parindent}. Změna platí i~v~následujících odstavcích; o~lokálním použití se dočtete dále. \TeXref{100} } \toindex{leftskip} \toindex{rightskip} \toindex{narrower} \exercise Vytvořte dva odstavce podle následujících instrukcí: levý okraj obou odstavců je posunut vpravo o~1,5 palce, pravý je posunut vlevo o~0,75 palce a~mezi oběma odstavci je vynechán prostor právě o~výšce 1~palec. \hangafter=6 \hangindent=1.75in I~v~rámci jednoho odstavce lze měnit jeho tvar pomocí jednoho z~řídicích slov {\tt \\hangindent} anebo {\tt \\hangafter}. Velikost zkrácení řádků je řízena {\tt \\hangindent}; pokud je přiřazená hodnota kladná, řádky se zkracují zleva, a~pokud je záporná, řádky se zkracují zprava (\uv{vykousnuté místo} je tedy buď vlevo, nebo vpravo). O~tom, které řádky budou kratší, rozhoduje hodnota proměnné {\tt \\hangafter} na začátku odstavce. Je-li {\tt \\hangafter} kladné (celé) číslo, potom určuje počet řádků plné (normální) délky. Jsou-li {\tt \\hangindent = 1.75 in} a~{\tt \\hangafter = 6} parametry pro tento odstavec, pak prvních šest řádků bude mít plnou délku a~zbývající řádky odstavce budou zleva zkráceny o~1,75 palce. Zvolíme-li {\tt \\hangindent = -1.75 in} a~{\tt \\hangafter = -6}, potom prvních šest řádků bude zkráceno zprava o~1,75 palce a~zbývající budou mít plnou délku. Po každém odstavci \TeX{} automaticky nastavuje předdefinované hodnoty {\tt \\hangindent=0 pt} a~{\tt \\hangafter = 1}. Tato řídicí slova se hodí pro \uv{odskoky v~rámci odstavce}, resp. pro obtečení prázdného místa (např. pro obrázek) odstavcem.\TeXref{355} Řídící slovo {\tt\\hang} na začátku odstavce dosadí {\tt\\hangafter=1}; proto bude mít první řádek odstavce obvyklou délku a~další se zkrátí o~hodnotu {\tt \\parindent}, tj. {\tt \\hangindent} se položí roven hodnotě {\tt \\parindent}. \TeXref{102} \toindex{hangindent} \toindex{hangafter} Zopakujeme text právě přečteného odstavce, přičemž položíme {\tt \\hangafter = -6} a~{\tt \\hangindent = -1.75}. \hangafter=-6 \hangindent=-1.75in I~v~rámci jednoho odstavce lze měnit jeho tvar pomocí řídicích slov {\tt \\hangindent} a~{\tt \\hangafter}. Velikost zkrácení řádků je ovládána {\tt \\hangindent}; pokud je přiřazená hodnota kladná, řádky se zkracují zleva a~pokud je záporná, řádky se zkracují zprava (\uv{vykousnuté místo} je tedy buď vlevo, nebo vpravo). O~tom, které řádky budou kratší, rozhoduje hodnota proměnné {\tt \\hangafter} na začátku odstavce. Je-li {\tt \\hangafter} kladné (celé) číslo, potom určuje počet řádků plné (normální) délky. Jsou-li {\tt \\hangindent = 1.75 in} a~{\tt \\hangafter = 6} parametry pro tento odstavec, pak prvních šest řádků bude mít plnou délku a~zbývající řádky odstavce budou zleva zkráceny o~1,75 palce. Jestliže zvolíme {\tt \\hangindent = -1.75 in} a~{\tt \\hangafter = -6}, potom prvních šest řádků bude zkráceno zprava o~1,75 palce a~zbývající budou mít plnou délku. Po každém odstavci si \TeX{} automaticky nastavuje předdefinované hodnoty {\tt \\hangindent = 0 pt} a~{\tt \\hangafter = 1}. Tato řídicí slova se hodí pro \uv{odskoky v~rámci odstavce}, resp. pro obtečení prázdného místa (např. pro obrázek) odstavcem.\TeXref{355} Řídící slovo {\tt\\hang} na začátku odstavce dosadí {\tt\\hangafter = 1}; proto bude mít první řádek odstavce obvyklou délku a~další se zkrátí o~{\tt \\parindent}, tj. {\tt \\hangindent} se položí roven hodnotě {\tt \\parindent}. \TeXref{102} \toindex{hang} K~vytvoření odstavců rozmanitých tvarů lze užít řídicí slovo {\tt \\parshape}. \TeXref{101} \toindex{parshape} Další užitečné řídicí slovo k~úpravě odstavců je {\tt \\item}. Používá se dle vzoru {\tt \\item\lb$\ldots$\rb}. Vytváří se jím odstavec, v~němž je každý řádek zkrácen o~{\tt \\parindent}; první řádek je označen zleva tím, co jsme dali mezi složené závorky. Obvykle se ho užívá v~kombinaci s~řídicím slovem {\tt \\parskip = 0~pt}, abychom nedostali příliš velké mezery mezi řádky. Řídicí slovo {\tt \\itemitem} je stejné jako {\tt \\item}, jediný rozdíl je ve zkrácení řádků o~dvojnásobek hodnoty {\tt \\parindent}. \TeXref{102} Vše nejlépe vysvětlí následující příklad: po vložení do vstupního souboru obdržíme z~následující konstrukce \toindex{item} \toindex{itemitem} \verb| \parskip = 0 pt \parindent = 30 pt \noindent Vyřešte následující úkoly: \item {(1)} Připravte se a~maximálně se soustřeďte. Cesta k~řešení úkolů je někdy namáhavá a~svízelná. Najděte nejprve odpověď na otázku (2)! \item {(2)} Najděte odpověď na otázku (3)! \item {(3)} Najděte odpověď na otázku (3a)! \itemitem {(3a)} Nejste-li unaveni, pokračujte až do úplného vyřešení všech úkolů. Nyní najděte odpověď na otázku (3b)! \itemitem {(3b)} Najděte odpověď na otázku (1)!| \noindent tento text \vskip\parskip {\parskip = 0 pt \parindent = 30 pt \noindent Vyřešte následující úkoly: \item {(1)} Připravte se a~maximálně se soustřeďte. Cesta k~řešení úkolů je někdy namáhavá a~svízelná. Najděte nejprve odpověď na otázku (2)! \item {(2)} Najděte odpověď na otázku (3)! \item {(3)} Najděte odpověď na otázku (3a)! \itemitem {(3a)} Nejste-li unaveni, pokračujte až do úplného vyřešení všech úkolů. Nyní najděte odpověď na otázku (3b)! \itemitem {(3b)} Najděte odpověď na otázku (1)! \par } {\let\filbreak\relax \subsection{Úprava řádku}} Většinou \TeX{} při lámání odstavce pracuje spolehlivě. Někdy je však nutné přidat další instrukce. Vynutit si přechod na nový řádek je možné vložením {\tt \\hfil \\break} do vstupního souboru. V~případě potřeby lze umístit určitý text na samostatný řádek pomocí řídicího slova {\tt \\line\lb $\ldots$\rb}; pak se text umístěný mezi složené závorky vytiskne na jediný řádek (i když výsledek může být někdy hrozný). Řídicí slova {\tt \\leftline\lb $\ldots$\rb}, {\tt \\rightline\lb $\ldots$\rb}, a~{\tt \\centerline\lb $\ldots$\rb} umístí text v~závorce na jeden řádek. Přitom text bude v~prvém případě umístěn k~levému okraji řádku, ve druhém k~pravému a~ve třetím bude umístěn doprostřed řádku. Tedy následující text ve vstupním souboru \toindex{hfil} \toindex{break} \toindex{centerline} \toindex{leftline} \toindex{rightline} \toindex{line} \nointerlineskip {\hbadness = 10000 \beginuser \\leftline\lb Teď jsem vlevo nahoře.\rb \\centerline\lb Teď jsem uprostřed.\rb \\rightline\lb Teď jsem vpravo.\rb \\line\lb A~teď jsem roztažen po celém řádku.\rb \enduser} \noindent vytvoří čtyři řádky {\vskip\parskip \hbadness = 10000 \leftline{Teď jsem vlevo nahoře.} \centerline{Teď jsem uprostřed.} \rightline{Teď jsem vpravo.} \line{A teď jsem roztažen po celém řádku.} } Jiný typ umísťování mezer obdržíme pomocí řídicího slova {\tt \\hfil}.% \toindex{hfil} To způsobí, že všechno zbývající volné místo na řádku se shromáždí na to místo, kam jsme {\tt \\hfil} umístili. Jestliže změníme náš poslední příklad na {\tt \\line\lb A~teď jsem roztažen \\hfil po celém řádku.\rb}, obdržíme \medskip {\hbadness = 10000 \line{A teď jsem roztažen \hfil po celém řádku.}} \medskip Jestliže použijeme {\tt \\hfil} vícekrát, rozdělí se zbývající místo na odpovídající pozice stejným dílem. Tedy {\tt \\line\lb A~teď \\hfil jsem roztažen \\hfil po celém řádku.\rb} dá ve vstupním souboru {\hbadness = 10000 \medskip \line{A teď \hfil jsem roztažen \hfil po celém řádku.} \medskip} \exercise Vysázejte následující řádek: \smallskip \line{levé křídlo \hfil levý útočník \hfil střední útočník \hfil pravý útočník \hfil pravé křídlo} \exercise Vysázejte následující řádek \smallskip \line{0 \hfil \hfil \hfil 3/5 \hfil 4/5 \hfil 1} Pomocí řídicího slova {\tt \\hskip} můžeme provádět ve vodorovném směru obdobné úpravy jako ty, které se realizují užitím {\tt \\vskip} ve svislém směru. \toindex{hskip} \exercise Co se stane, jestliže vstupní soubor bude obsahovat: \smallskip\leftline {\tt \\line\lb\\hskip 1~in JEDNA \\hfil DVA \\hfil TŘI\rb} Zarovnávání pravého okraje lze zrušit pomocí řídicího slova {\tt \\raggedright}. Později si ukážeme, jak to lze udělat jen v~části sázeného textu. \toindex{raggedright} \subsection{Poznámky pod čarou} Obecný vzor pro vytváření poznámek pomocí \TeX u~je {\tt \\footnote\lb$\ldots$\rb\lb$\ldots$\rb}. Znak k~označení poznámky se umísťuje do první dvojice závorek. Některé ze znaků jsou {\tt \\dag} (\dag), {\tt \\ddag} (\ddag), {\tt \\S} (\S) a~{\tt \\P} (\P). Text poznámky píšeme do druhé dvojice závorek. Označení poznámek čísly je trochu složitější. Poznámka\footnote{${}^{21}$}{Toto je poznámka umístěná na konci této stránky jako poznámka 21.} umístěná na konci této strany pod číslem 21 byla vytvořena pomocí \noindent \verb|\footnote{${}^{21}$}{Toto je poznámka umístěná na konci této stránky jako poznámka 21.}| \noindent přičemž řídicí slovo {\tt \\footnote} a~celý text poznámky byl umístěn bezprostředně za slovo \uv{Poznámka}. Tato konstrukce je opravdu poněkud komplikovaná. Později uvidíme, proč se to tak dělá. K~tomu však budeme muset vědět něco o~sazbě matematiky. V~tomto okamžiku jsme si jen ukázali, jak se to dělá. \TeXref{117} \toindex{footnote} \toindex{ddag} \toindex{dag} \toindex{S} \toindex{P} \exercise Vytvořte stránku textu s~relativně dlouhou poznámkou pod čarou tak, aby obsahovala několik řádků. \exercise Vytvořte stránku textu se dvěma různými poznámkami. \subsection{V záhlaví a~pod textem} Řádky pro název a~čísla stránek, které se umisťují nad a~pod hlavním textem, se vytvářejí pomocí řídicích slov {\tt \\headline=\lb$\dots$\rb} a~{\tt \\footline=\lb$\dots$\rb}. \TeXref{252--253} Používají se stejně jako řídicí slovo {\tt \\line\lb$\dots$\rb} v~obvyklém textu na stránce. Velmi užitečné řídicí slovo je {\tt \\pageno}, které reprezentuje aktuální číslo stránky. Tak například {\tt \\headline=\lb\\hfil \\tenrm Strana \\the\\pageno\rb} způsobí, že se číslo stránky objeví v~pravém horním rohu spolu se slovem \uv{Strana} (podívejte se na pravý horní roh této stránky). \toindex{headline} \toindex{footline} \toindex{pageno} \toindex{the} \toindex{tenrm} {\headline={\hfil \tenrm Strana \the\pageno} %example for this section Řídicím slovem {\tt \\pageno} můžete přiřadit vhodné hodnoty, pokud chcete vytvářený dokument číslovat jinou posloupností čísel nežli obvyklou: např. číslování pomocí římských číslic lze vytvářet užitím záporných čísel ({\tt \\pageno = -1} na začátku dokumentu způsobí číslování římskými číslicemi). \TeXref{252} Různá záhlaví lze vytvořit pro sudé a~liché stránky pomocí: \noindent {\tt \\headline=\lb\\ifodd \\pageno \lb$\dots$\rb \\else \lb$\dots$\rb \\fi\rb} \noindent kde text v~první složené závorce je určen pro stránky vpravo a~ve druhé závorce umístěný text se bude tisknout na levé stránky. \toindex{ifodd} \toindex{else} \exercise Vytvořte konstrukci pro číslování stránek dole ve středu stránky, přičemž číslo je po obou stranách obklopeno pomlčkami (em-dash). \subsection{Přeplněné a~nenaplněné rámečky} Jedno z~největších zklamání zažívá \uv{čerstvý} uživatel \TeX{}u při setkání s~přeplněnými a~nenaplněnými rámečky (box). I~když je rámeček vcelku hezké české slovo, přimlouváme se za zavedení alternativního termínu \uv{box} i~do češtiny --- budeme ho v~tomto textu dále běžně užívat. Je velmi únavné se hlášeními o~přeplněných (overfull) a~nenaplněných (underfull) boxech probírat ve vytvořeném souboru {\tt $*\,.\,$log}. Při interaktivním zpracování jsou hlášeny průběžně i~na obrazovce. Přeplněné boxy jsou na výstupu značeny černými obdélníčky (anglicky slug, což je slimák nebo plž, vypadá takto: \vrule width \overfullrule) na pravém okraji textu. Pro slug se užívají zhusta různá obscénní jména. Je to proto, že se tito \uv{slimáci} objevují dokonce i~v~případě, že je vstupní soubor v~naprostém pořádku. Vysvětlíme si, proč se objevují a~co lze s~nimi dělat. Existují boxy dvojího typu: hboxy a~vboxy. Povětšině odpovídají uspořádání vodorovného textu do řádků a~odstavců do formátů stránek. Připomínáme, že \TeX{} čte celý odstavec před rozhodováním, jak má být rozdělen na řádky (řádkový zlom). Je to lepší, než když se pracuje \uv{po řádcích} (tradiční způsob sázení z~období \uv{horké sazby}), neboť nepatrné vylepšení jednoho řádku v~odstavci může mít za následek úplnou katastrofu při sazbě některého z~následujících. Tato výhoda má ale i~svůj rub: s~každou opravou se může měnit vše v~sazbě odstavce a~někdy i~více. Když uspořádáme slova do řádku, je nutné vložit na správná místa mezery pro zarovnání pravého okraje. Velmi rozměrné mezery mezi slovy jsou zřejmě nežádoucí; závadnost (badness) je míra ošklivosti vzhledu mezer, které jsme byli nuceni použít. Přesněji: \uv{badness} libovolného řádku je nějaké číslo mezi 0 (dokonalý řádek) a~10\,000 (katastrofa!). Existuje parametr nazvaný {\tt \\hbadness}, jehož předdefinovaná hodnota je 1\,000. Každý řádek, jehož chyba je větší než {\tt \\hbadness} je ohlášen jako \uv{špatný} (underfull nebo overfull hbox). Zvětšíme-li hodnotu parametru {\tt \\hbadness}, počet hlášených nenaplněných nebo přeplněných boxů se zmenší. Položíme-li {\tt \\hbadness = 10000}, nebudou nenaplněné či přeplněné hboxy vůbec hlášeny. Přeplněné boxy jsou kromě zápisu v~chybovém hlášení vyznačovány i~do textu slugem, protože i~relativně větší přeplnění lze lehce přehlédnout. Pokročilejší uživatel zvládne opravu zpravidla jen na základě chybového hlášení (velikost přeplnění je hlášena), začátečník se zpravidla snaží zorientovat podle zmíněných optických značek v~textu --- již jste se rozhodli, jak jim budete říkat? \toindex{hbadness} } % this comes from the example of a~different headline S~přeplněním pracuje \TeX\ podobně: někdy je tolerantní a~dovolí, aby byl řádek nepatrně delší, než je {\tt \\hsize}, a~tak dosáhne lepšího vzhledu celého odstavce (řádky budou naplněny vyváženěji). Řídicí slovo {\tt \\tolerance} určuje, kdy tato situace nastane. Je-li řádek závadný, porovnává se přiřazená hodnota s~hodnotou parametru {\tt \\tolerance} a~\TeX{} přidá slovo do řádky i~tehdy, překročí-li se {\tt \\hsize}. Jestliže je pak řádek trochu (ale ne o~mnoho) delší, vysadí se bez ohlašování. Řídicí slovo {\tt \\hfuzz} určuje, jak velké překročení délky řádku je povoleno; předdefinovaná hodnota je {\tt \\hfuzz = 0.1 pt}. Každý řádek, který je jen o~málo delší, než je {\tt \\hsize}, je zřejmě vážným problémem; \TeX{} umístí na pravý okraj řádku znamení \vrule width \overfullrule\thinspace, které je velmi výrazné. Opět se lze od hlášení přeplněných boxů osvobodit zvětšením hodnoty parametru {\tt \\tolerance}. % S~hodnotou {\tt \\tolerance = 10000} se přeplněné boxy a~\dots\ ( --- cenzurou zabaveno, čtenář si doplní sám podle vlastního uvážení a~nálady) neobjeví. Předdefinovaná hodnota je {\tt \\tolerance = 200}. \TeXref{29} \toindex{hfuzz} \toindex{tolerance} Šířka znaku \vrule width \overfullrule\ je určena pomocí řídicího slova {\tt \\overfullrule}. Včleníte-li do vstupního souboru {\tt \\overfullrule = 0 pt}, nebudou znamení vůbec tištěna. Samozřejmě přeplněné boxy v~textu eventuálně budou, ale nebudou tak nápadné. \toindex{overfullrule} Zvětšení parametru {\tt\\tolerance} můžeme ve verzi \TeX u~3.x kombinovat ještě s~parametrem {\tt\\emergencystretch}. Kladná hodnota tohoto parametru (v~jednotkách cm, mm, pt, \dots) způsobí, že v~případě, kdy \TeX\ není schopen vysadit daný odstavec bez překročení dané tolerance, zkusí to ještě jednou s~možností zvětšit mezery mezi slovy právě o~hodnotu parametru {\tt\\emergencystretch}. Díky tomu se případná \uv{špatnost}, ke které by určitě vedlo ruční odstranění přeplněného hboxu, rozloží do všech řádků odstavce. \toindex{emergencystretch} Nyní již víme, proč jsou hlášeny nenaplněné a~přeplněné boxy. Umíme i~změnit četnost těchto hlášení změnou hodnot {\tt \\hbadness}, {\tt \\hfuzz} a~{\tt \\tolerance}. Navíc je vcelku zřejmé, že malá hodnota {\tt \\hsize} pro šířku textu činí zlom řádků mnohem obtížnějším a~zvětšuje počet hlášení. Jsou to ale hlášení informativní, která můžete ignorovat (na vlastní riziko). Poněkud stranou byla ponechána otázka dělení slov --- ve skutečnosti při hledání vhodného řádkového zlomu odstavce pracuje \TeX{} ještě s~dělicím algoritmem. Dodáme-li další možnosti pro dělení slova do souboru nebo dokonce do příslušné části programu, můžeme se zbavit hlášeného přeplnění. \TeX{} totiž pracuje při lámání řádků s~automatickým dělením slov v~češtině nebo v~angličtině --- i~pro řadu dalších jazyků existují dělicí algoritmy s~relativně vysokou spolehlivostí --- a~to mu pomáhá nalézt vhodná místa pro dělení. Např. standardní (neobohacené) anglické dělení však nerozdělí slovo \uv{database}. Je-li ve vstupním souboru {\tt data\\-base}, povoluje se toto slovo rozdělit na vyznačeném místě za druhým písmenem \uv{a}. \TeXref{28} Vyskytuje-li se takové slovo ve vstupním souboru vícekrát, lze na začátek souboru napsat {\tt \\hyphenation\lb data-base\rb} a~pak bude povoleno stejným způsobem dělit toto slovo v~celém souboru. (I~když je algoritmus pro {\it angličtinu\/} poměrně dokonalý, nedělí slova na všech možných místech; existují seznamy některých takových slov a~v~případě potřeby lze modifikovat i~\uv{dělicí vzorník} tak, že se častěji užívané slovo se správným dělením do předpisu pro dělení přidá.) \toindex{hyphenation} V~souboru s~hlášeními o~zpracování souboru \TeX em jsou uváděny přeplněné řádky i~s~možnostmi dělení tak, jak je dává příslušný algoritmus; někdy je však nejlepším řešením pro odstranění nenaplněných a~přeplněných boxů drobná úprava textu vstupního souboru.\TeXref{449} Pro češtinu existují dva soubory dělících vzorů. Ten, který je šířen v~\CSTeX u, pochází od Ladislava Lhotky. Jiný soubor, který vytvořil Petr Novák, byl přislíben k~šíření v~rámci \CSTUG u. Zájemce o~technické detaily dělení slov odkazujeme na Appendix H: Hyphenation Knuthovy knihy {\bf The \TeX book}). Vcelku podrobně jsme se zabývali problematikou řádkového zlomu, tedy horizontální strukturou stránky. Existuje i~analogická \uv{vertikální problematika}. Nenaplnění (underfull) a~přeplnění (overfull) hboxů indikuje, jak dobře je text uspořádán v~řádcích. Nenaplnění a~přeplnění vboxů je hlášeno při stránkovém zlomu, tj.~tehdy, když se z~odstavců vytvářejí stránky. Tak např. veliká tabulka, kterou nelze v~půli rozdělit, vytvoří hlášení o~nenaplněném vboxu v~okamžiku, kdy se dokončuje sazba stránky; toto hlášení je opět uloženo do souboru {$*\,.\,$\tt log}. Řídicí slovo {\tt \\vbadness} se používá analogickým způsobem jako {\tt \\hbadness}, přičemž jeho hodnota ovlivňuje hlášení o~stránkovém zlomu. \toindex{vbadness} \exercise Vezměte soubor s~několika odstavci a~zpracujte ho užitím různých (malých) hodnot {\tt \\hsize}. Sledujte hlášení o~přeplněných boxech. Potom vše zopakujte s~různými hodnotami {\tt \\hbadness}, {\tt \\hfuzz} a~{\tt \\tolerance}. \section{$\Bigl\{$Skupiny, $\bigl\{$skupiny, $\{$a ještě skupiny$\}\bigr\}\Bigr\}$} Možnost členění textu do skupin (groups) umožňuje obrovské zjednodušení vstupních souborů. Každá nová skupina začíná symbolem {\tt\lb} a~je ukončena pomocí symbolu {\tt \rb}. Změny, které uděláme uvnitř takové skupiny, ztrácejí platnost po opuštění skupiny. Tak např., jestliže ve vstupním souboru bude napsáno {\tt \lb \\bf čtyři tučně tištěná slova\rb}, levá složená závorka vymezuje začátek skupiny, řídicí slovo {\tt \\bf} provede změnu písma a~pravá složená závorka ukončí platnost této změny. V~tomto případě dostaneme {\bf čtyři tučně tištěná slova}. Po ukončení práce se skupinou bude použito opět písma, kterého jsme užili naposled před vstupem do skupiny. Toto je (nejjednodušší) způsob vysázení několika slov odlišným písmem. Je dokonce možné skupiny zařazovat \uv{do sebe}. Jako další příklad si ukážeme dočasnou změnu rozměru textu. Např. \beginuser \lb \\hsize = 4 in \\parindent = 0 pt \\leftskip = 1~in vytvoří odstavec, který je čtyři palce $\vdots$ (taková chyba se udělá velmi lehce). \\par \rb \enduser {\hsize = 4 in \parindent = 0 pt \leftskip = 1 in vytvoří odstavec, který je čtyři palce široký, s~levým okrajem vzdáleným o~další palec od levého okraje ke středu stránky. Tato změna je dočasná, pouze tento odstavec bude upraven tímto způsobem. Po ukončení práce se skupinou se \TeX{} vrátí k~původnímu způsobu sazby. Je nutné si uvědomit, že jak {\tt \\par}, tak i~prázdný řádek ukončí odstavec a~je nutné jednu z~těchto možností použít před ukončením skupiny. Kdybychom to neudělali, \TeX{} by se vrátil k~původním parametrům užívaným bezprostředně před tímto odstavcem (taková chyba se udělá velmi lehce). \par} V~minulé kapitole jsme se setkali s~použitím řídicího slova {\tt \\narrower}, ale nevysvětlili jsme, jak se dá zúžit text jen jednoho nebo několika odstavců. Podle předcházejícího vzoru to nyní jistě hravě zvládnete. Jestliže užijeme vhodné řídicí slovo (jako je např. {\tt \\centerline}), text mezi složenými závorkami za ním tvoří automaticky skupinu. Je-li ve vstupním souboru \noindent {\tt \\centerline\lb\\bf Tučný titulek \rb}, \noindent obdržíme tučně napsaný text \centerline{\bf Tučný titulek} \noindent umístěný uprostřed řádku bez ohledu na to, jakého písma jsme užívali bezprostředně před použitím {\tt \\centerline}. Nemusíme přidávat další závorky, tj.~psát \noindent {\tt \\centerline\lb\lb\\bf Tučný titulek \rb\rb}. Prázdná skupina {\tt\lb\rb} je velmi užitečná. Umožňuje mj. psaní akcentů bez vytištění akcentovaných písmen. Tak např. {\tt \\\~{}\lb\rb} dá na výstupu vlnku (tildu) bez jakéhokoli písmene pod ní. Prázdné skupiny lze i~využít k~tomu, abychom zastavili \TeX{} v~\uv{požírání} mezer:\ \ Tedy {\tt Používám \\TeX\lb\rb{} často a~velmi rád}\ \ dá na výstupu mezeru za symbolem (logem) \uv{\TeX}, zatímco i~10 obyčejných mezer na tomtéž místě logo \TeX\ od následujícího textu neoddělí. \TeXref{19--21} \exercise Změňte rozměry právě jednoho odstavce na stránce použitím konstrukce se skupinami. \exercise V~matematické angličtině se někdy používá slova \uv{i{f}f} jako zkratky pro \uv{if and only if} (právě když, neboli slovensky \uv{akk}). V~tomto případě je lépe, když druhé písmeno \uv{f} {\it není\/} spojeno s~předcházejícím ligaturou. Jak se to dá udělat? (Existuje několik řešení.) Velmi jednoduše lze zapomenout jednu ze~složených závorek, které vymezují skupinu. To může mít {\it nedozírné\/} následky. Jestliže se vám např. stane to, že na výstupu obdržíte dokument, ve kterém se náhle změní písmo na kurzívu, pravděpodobně jste zapomněli uzavřít některou skupinu. Máte-li nepárovou složenou závorku {\tt \lb}, \TeX{} vás na to upozorní v~chybovým hlášením: {\tt (\\end occurred inside a~group at level 1)}. Nepárová pravá složená závorka {\tt\rb} je ohlášena jako \hbox{\tt! Too many \rb's.} Jak se dají sledovat závorky u~složitých kombinací skupin? Pro větší přehlednost zkuste umístit levou složenou závorku na samostatný řádek a~totéž udělejte s~odpovídající pravou složenou závorkou. Je-li závorek víc a~jsou do sebe vloženy, udělejte s~vnitřními totéž, ale posuňte je obě o~několik mezer doprava. Posuňte o~stejný počet mezer vpravo i~text mezi závorkami --- nebude to mít na výsledný text vliv, \TeX\ mezery na začátku řádku bude ignorovat. Pozor, někdy je třeba \uv{ohlídat} mezery za závorkami. V~takto upraveném vstupním textu jsou odpovídající složené závorky umístěny velmi přehledně a~snadno se nalézají a~kontrolují. S~dobrým editorem vložíte nejprve najednou dvojici řádek s~oběma odpovídajícími závorkami a~pak se stejným automaticky řízeným posuvem vpravo vkládáte příslušný text. \exercise K~napsání věty ``Začneme s~antikvou, \it teď přejdeme na kurzívu\/ \rm a~nyní opět k~antikvě''\ jsme v~Kapitole 2 použili pro vstup {\tt ``Začneme s~antikvou, \\it teď přejdeme na kurzívu\\/ \\rm a~nyní opět k~antikvě''}. Použijte nyní konstrukce s~využitím skupin. K~nesporným výhodám \TeX u~patří i~možnost členit vstupní \TeX t (to je schválnost, ale v~zahranicí je tento druh humoru mezi přívrženci \TeX u~oblíben) tak, že je velmi přehledný. Přitom toto členění neovlivní výslednou sazbu. Příklad: text z~ukázky o~používání řídicího slova {\tt\\item} lze upravit ve vstupním souboru takto \verb| \parskip = 0 pt \parindent = 30 pt \noindent Vyřešte následující úkoly: \item {(1)} Připravte se a~maximálně se soustřeďte. Cesta k~řešení úkolů je někdy namáhavá a~svízelná. Najděte nejprve odpověď na otázku (2)! \item {(2)} Najděte odpověď na otázku (3)! \item {(3)} Najděte odpověď na otázku (3a)! \itemitem {(3a)} Nejste-li unaveni, pokračujte až do úplného vyřešení všech úkolů. Nyní najděte odpověď na otázku (3b)! \itemitem {(3b)} Najděte odpověď na otázku (1)!| \noindent Přitom opět dostanete \vskip\parskip {\parskip = 0 pt \parindent = 30 pt \noindent Vyřešte následující úkoly: \item {(1)} Připravte se a~maximálně se soustřeďte. Cesta k~řešení úkolů je někdy namáhavá a~svízelná. Najděte nejprve odpověď na otázku (2)! \item {(2)} Najděte odpověď na otázku (3)! \item {(3)} Najděte odpověď na otázku (3a)! \itemitem {(3a)} Nejste-li unaveni, pokračujte až do úplného vyřešení všech úkolů. Nyní najděte odpověď na otázku (3b)! \itemitem {(3b)} Najděte odpověď na otázku (1)! \par } \section{Žádný strach z~matematiky!} Když se sází matematika, je \TeX{} ve svém živlu. Pravidla pro její sázení jsou složitá, ale schopnost \TeX{}u je brát všechny v~úvahu dává možnost vytvářet krásné a~vysoce kvalitní matematické dokumenty. Hodláte-li psát texty obsahující matematické symboly, naleznete v~této části veškeré základní informace o~vytváření atraktivního matematického výstupu téměř jakéhokoli typu. \TeX{} lze samozřejmě užívat i~bez matematiky --- pokud je to váš případ --- postačí vám pravděpodobně seznámit se jen se dvěma následujícími částmi kapitoly. \subsection{Mnoho nových symbolů} Matematický text se vkládá do normálního textu dvěma možnými způsoby: může být začleněn {\it do řádků\/}, tj.~tvořit část obyčejného textu, nebo jsou formulky umisťovány na samostatné řádky vždy doprostřed (centrovány). V~obou případech se výsledek pro tutéž formuli může lišit ve velikosti mezer mezi symboly, a~případně i~v~umístění. V~řádku umístěná rovnost $\sum_{k=1}^{\infty} {1\over k^2} = {\pi^2\over6}$ se zřejmě liší od stejné rovnosti, pokud je na samostatném řádku: $$\sum_{k=1}^{\infty} {1\over k^2} = {\pi^2\over6}.$$ Poznamenáváme, že u~nás platná pravidla matematické sazby zakazují použití vodorovných zlomkových čar v~textových řádcích a~doporučují sazbu na samostatný řádek nebo náhradu zlomkových čar šikmými lomítky s~použitím záporných exponentů. Proto by v~textu měla formule z~předcházejícího příkladu mít tvar $\sum_{k=1}^{\infty} (1/k^2) = \pi^2/6$ nebo tvar $\sum_{k=1}^{\infty} k^{-2} = \pi^2/6$. Výjimku tvoří sazba číselných zlomků, nejlépe je však zjistit např.~mínění redaktora odpovědného za sazbu textu apod. Protože jsou velikosti mezer i~symboly pro psaní matematiky zcela odlišné od normálního textu, musíme \TeX{} informovat o~tom, kdy začínáme sázet matematiku a~kdy jde o~normální text. To se dělá pomocí symbolu {\tt\$}. Přesněji, do textu (ne na samostatný řádek) se matematika sází mezi dva znaky pro US dolar ({\tt \$$\ldots$\$}) a~to, co má být na samostatném řádku, se umisťuje mezi \uv{dvojité dolary}: {\tt \$\$$\ldots$\$\$} (sazba matematiky je drahá!). Proto tedy {\tt \$x~=~y+1\$} dává $x=y+1$ v~řádku, zatímco {\tt \$\$x = y+1\$\$} vytvoří $$x=y+1$$ \noindent na samostatném řádku (display math mode). Velikost mezer je v~obou případech zcela řízena \TeX{}em. Přidávání mezer do vstupního souboru ve vzorcích neovlivní nijak výsledek na výstupu. Když budete potřebovat vytvořit si trochu místa nebo umístit nějaký text přímo do matematické formulky, lze to udělat jeho umístěním do hboxu (zatím nemusíte vědět, proč se to tak dělá): {\tt \\hbox\lb$\ldots$\rb}. Je to však velmi užitečné zejména při sázení vzorců na samostatný řádek. Nebývá to sice zpravidla potřeba nebo alespoň ne příliš často, přece jen je ale vhodné seznámit se s~některými řídicími slovy, která se při vkládání mezer používají. Jsou podle velikosti seřazena v~následující tabulce: \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil # & \quad \hfil\tt# \hfil \quad & \hbox to 2cm{\hrulefill\vrule height 8pt#\vrule height 8pt\hrulefill} \cr Jméno & \rm Řídicí posloupnost & \hfil{}$\gets$Velikost$\to$\cr \noalign{\hrule} Dvojitý (double) quad & \\qquad &\qquad \cr Quad & \\quad &\quad \cr Mezera (space) & \\\sp &\ \cr Velká (thick) mezera & \\; &$\;$\cr Střední (medium) mezera & \\> &$\>$\cr Malá (thin) mezera & \\, &$\,$\cr Záporná malá mezera & \\! &$\!$\cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Přidávání mezer do matematického textu \hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ \toindex{quad} \toindex{qquad} \toindex{\ @\sp} \toindex{\;@;} \toindex{\>@>} \toindex{\,@,} \toindex{\!@!} Když si prohlédnete, jak vypadá záporná malá mezera (negative thin space), všimnete si, že se obě vymezující značky překrývají. Ostatní řídicí sekvence do sazby místo přidávají, kdežto záporná malá mezera ho ubírá. Dokonce lze dosáhnout i~toho, že se symboly budou překrývat. \exercise Vysázejte tento vzoreček: $C(n,r) = n!/r!\,(n-r)!$. Všimněte si pečlivě, jak vypadají mezery ve jmenovateli. Mezi dolary by se neměl vyskytnout žádný prázdný řádek, protože \TeX{} předpokládá, že celý matematický text je v~jednom odstavci. Když to nevědomky uděláte, objeví se chybové hlášení. Vzhledem k~okolnosti, že zapomenout nějaký ten dolar (přesněji: zapomenout ukončit matematický režim) je velmi lehké a~jistě se vám to stane, je tato úprava docela rozumná --- uchrání vás od toho, že by zbytek vašeho textu byl vysázen tak, jako se sází matematika. Většina matematického textu se vkládá stejně pro umístění do textu i~pro umístění na zvláštní řádek (samozřejmě až na počet znaků pro dolar na začátku a~na konci). Výjimky si vysvětlíme později (číslování rovnic vpravo nebo vlevo, vertikální zarovnávání více rovnic podle rovnítka aj.). Při sázení matematiky se vyskytuje mnoho dalších nových symbolů. Většina z~nich se nalézá na klávesnici počítače a~lze jich použít přímo. Jsou to symboly {\tt + - / * = ' | < > ( )}; svislá čára na klávesnici bývá přerušena a~začátečníci si ji pletou s~dvojtečkou. Po vytištění v~matematickém textu vypadají tyto symboly takto: $ + - / * = \> '\> | <\> >\> ( \> ) $. \exercise Vysázejte rovnici $a+b=c-d=xy=w/z$ do textu a~pak ještě jednou na samostatný řádek. \exercise Udělejte totéž s~rovnicí $ f(x,y) = x' + x(x+y) $. Mnoho dalších symbolů se podle očekávání vkládá pomocí řídicích slov. Jsou k~dispozici všechna řecká písmena --- přehled těch nejčastěji používaných podává následující tabulka (některá velká řecká písmena jsou shodná s~latinkovými, např. A, B aj.). \TeXref{434} \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil $#$ & \quad \tt# \hfil \quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \cr \noalign{\hrule} \alpha & \\alpha &\beta & \\beta &\gamma & \\gamma &\delta & \\delta \cr \epsilon & \\epsilon & \varepsilon & \\varepsilon & \zeta &\\zeta & \eta & \\eta \cr \theta & \\theta & \vartheta & \\vartheta & \iota & \\iota & \kappa & \\kappa \cr \lambda & \\lambda & \mu & \\mu & \nu & \\nu & \xi & \\xi \cr o& o& \pi & \\pi & \rho & \\rho & \varrho & \\varrho \cr \sigma & \\sigma & \varsigma & \\varsigma & \tau & \\tau & \upsilon & \\upsilon \cr \phi & \\phi & \varphi & \\varphi & \chi & \\chi & \psi & \\psi \cr \omega & \\omega & \Gamma & \\Gamma & \Delta & \\Delta & \Theta & \\Theta \cr \Lambda & \\Lambda & \Xi & \\Xi & \Pi & \\Pi & \Sigma & \\Sigma \cr \Upsilon & \\Upsilon & \Phi & \\Phi & \Psi & \\Psi & \Omega & \\Omega \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Řecká písmena \hfil} \vskip 8pt \box1 }$$ \toindex{alpha} \toindex{beta} \toindex{gamma} \toindex{delta} \toindex{epsilon} \toindex{varepsilon} \toindex{zeta} \toindex{eta} \toindex{theta} \toindex{vartheta} \toindex{iota} \toindex{kappa} \toindex{lambda} \toindex{mu} \toindex{nu} \toindex{xi} \toindex{pi} \toindex{rho} \toindex{varrho} \toindex{sigma} \toindex{varsigma} \toindex{tau} \toindex{upsilon} \toindex{phi} \toindex{varphi} \toindex{chi} \toindex{psi} \toindex{omega} \toindex{Gamma} \toindex{Delta} \toindex{Theta} \toindex{Lambda} \toindex{Xi} \toindex{Pi} \toindex{Sigma} \toindex{Upsilon} \toindex{Phi} \toindex{Psi} \toindex{Omega} \exercise Vysázejte v~textu $\alpha\beta=\gamma+\delta$ a~pak totéž na samostatný řádek. \exercise Vysázejte v~textu $\Gamma(n) = (n-1)!$ a~pak totéž na samostatný řádek. Někdy je zapotřebí umístit nad a~pod symboly další znaky. V~matematickém módu se pro to užívají jiná řídicí slova než v~nematematické části textu. Řídicí slova z~normálního textu nelze užívat pro sázení matematiky a~obráceně. Následující tabulku nepřekládáme, nemělo by to rozumný smysl (používáme poněkud nepřesného označení slovem akcent kvůli analogii s~anglickým \uv{math accent}): \TeXref{135--136} \toindex{hat} \toindex{check} \toindex{tilde} \toindex{acute} \toindex{grave} \toindex{dot} \toindex{ddot} \toindex{breve} \toindex{bar} \toindex{vec} \toindex{widehat} \toindex{widetilde} \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad \cr \noalign{\hrule} \hat o~& \\hat o~& \check o~& \\check o~& \tilde o~& \\tilde o~\cr \acute o~& \\acute o~& \grave o~& \\grave o~& \dot o~& \\dot o~\cr \ddot o~& \\ddot o~&\breve o~& \\breve o~& \bar o~& \\bar o~\cr \vec o~& \\vec o~& \widehat {abc} & \\widehat \lb abc\rb & \widetilde {abc} & \\widetilde \lb abc\rb\cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Matematické akcenty \hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ Symboly pro binární operace kombinují dva matematické objekty a~vytvářejí nový matematický objekt. Obyčejné sčítání a~násobení např. kombinují dvě čísla a~výsledkem je zase číslo --- jsou to příklady binárních operací. Sázíme-li binární operátory jako $+$ a~$\times$, \TeX\ automaticky upravuje správné mezerování po jejich stranách. Následující tabulka dává přehled binárních operátorů: \TeXref{436} \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \qquad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \qquad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \qquad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \cr \noalign{\hrule} \cdot & \\cdot &\times & \\times &\ast & \\ast &\star & \\star \cr \circ & \\circ & \bullet & \\bullet & \div & \\div & \diamond & \\diamond \cr \cap & \\cap & \cup & \\cup & \vee & \\vee & \wedge & \\wedge \cr \oplus & \\oplus &\ominus & \\ominus & \otimes &\\otimes &\odot &\\odot \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Binární operátory \hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ \toindex{cdot} \toindex{times} \toindex{ast} \toindex{star} \toindex{circ} \toindex{bullet} \toindex{div} \toindex{diamond} \toindex{cap} \toindex{cup} \toindex{vee} \toindex{wedge} \toindex{oplus} \toindex{ominus} \toindex{otimes} \toindex{odot} Relace vypovídá něco o~vlastnosti (dvou) matematických objektů. Již víme, jak se vyjádří, že jsou si dva objekty rovny a~jak se to vysází. Stejně umíme vysázet i~srovnání pomocí znamének pro \uv{je větší} a~\uv{je menší}, protože příslušné znaky jsou téměř na všech klávesnicích. K~negování relace se používá řídicí slovo {\tt \\not}, které se klade před označení relace. V~následující tabulce jsou některé relace: \TeXref{436} \toindex{not} \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad &\hfil$#$ & \tt# \hfil \cr \noalign{\hrule} \leq & \\leq &\not\leq & \\not \\leq & \geq & \\geq & \not\geq & \\not \\geq \cr \equiv & \\equiv & \not\equiv & \\not \\equiv & \sim & \\sim & \not\sim & \\not \\sim \cr \simeq & \\simeq & \not\simeq & \\not \\simeq & \not\approx & \\not \\approx & \approx & \\approx \cr \subset & \\subset & \subseteq & \\subseteq & \supset & \\supset & \supseteq & \\supseteq \cr \in & \\in & \ni & \\ni & \parallel & \\parallel & \perp & \\perp \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Relace \hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ \toindex{leq} \toindex{geq} \toindex{equiv} \toindex{sim} \toindex{simeq} \toindex{approx} \toindex{subset} \toindex{subseteq} \toindex{supset} \toindex{supseteq} \toindex{in} \toindex{ni} \toindex{parallel} \toindex{perp} \exercise Vysázejte: $\vec x\cdot \vec y = \langle \vec x, \vec y \rangle = 0$, právě když $\vec x \perp \vec y$. \exercise Vysázejte: $\vec x\cdot \vec y = \langle \vec x, \vec y \rangle \not= 0$, právě když $\vec x \not\perp \vec y$. V~další tabulce jsou uvedeny některé matematické symboly:\TeXref{435} \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \cr \noalign{\hrule} \aleph & \\aleph & \ell & \\ell & \Re & \\Re & \Im & \\Im \cr \partial & \\partial & \infty & \\infty & \| & \\| & \angle & \\angle \cr \nabla & \\nabla & \backslash &\\backslash & \forall & \\forall & \exists & \\exists \cr \neg & \\neg & \flat & \\flat & \natural & \\natural& \sharp & \\sharp \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Různé symboly \hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ \toindex{aleph} \toindex{ell} \toindex{Re} \toindex{Im} \toindex{partial} \toindex{infty} \toindex{\|@|} \toindex{angle} \toindex{nabla} \toindex{backslash} \toindex{forall} \toindex{exists} \toindex{neg} \toindex{flat} \toindex{sharp} \toindex{natural} \exercise Vysázejte: $(\forall x\in \Re)(\exists y\in\Re)$ $y>x$. \subsection{Zlomky} Číselný zlomek lze vysázet dvojím způsobem: lze to udělat buď ve tvaru $1/2$ nebo ve tvaru ${1\over2}$\null. V~prvním případě nepoužíváme žádnou řídicí posloupnost a~napíšeme jednoduše {\tt \$1/2\$}\null. Ve druhém případě se použije řídicí slovo {\tt \\over} podle vzoru: {\tt \lb <čitatel> \\over \rb}\null. Tedy {\tt \$\$\lb a+b \\over c+d\rb.\$\$} dává $${a+b\over c+d}.$$ \TeXref{139--140} \toindex{over} \exercise Vysázejte: ${a+b\over c}\quad {a\over b+c} \quad {1\over a+b+c} \not= {1\over a}+{1\over b}+{1\over c}$. \exercise Vysázejte: Najděte body, ve kterých platí $${\partial \over \partial x} f(x,y) = {\partial \over \partial y} f(x,y) = 0$$ \subsection{Indexy horní a~dolní} Vysázet v~\TeX u~dolní a~horní indexy je velmi jednoduché. K~vyznačení toho, že následující znak je dolním, resp. horním indexem, se používá řídicích znaků {\tt \char95}, resp. {\tt \char94}. Tak např. {\tt \$x\^{}2\$} dává $x^2$ a~{\tt \$x\_{}2\$} dává $x_2$. Má-li být dolním nebo horním indexem více znaků, vložíme je do složených závorek. Abychom tedy dostali $x^{21}$, resp. $x_{21}$, použijeme {\tt \$x\^{}\lb 21\rb\$}, resp. {\tt \$x\_{}\lb 21\rb\$}. Poznamenejme, že horní a~dolní indexy jsou automaticky vytištěny v~menší velikosti. Situace je však poněkud složitější pro horní a~dolní indexy druhé úrovně. {\it Nelze\/} užít {\tt \$x\_{}2\_{}3\$}, protože by to mohlo mít dvě interpretace: {\tt \$x\_{}\lb 2\_{}3\rb\$} a~{\tt \$\lb x\_{}2\rb\_{}3\$}; dostáváme pak dva různé výsledky: $x_{2_3}$ a~${x_2}_3$, z~nichž pouze první odpovídá obvyklému použití dolních indexů v~matematice. Musíme proto vícenásobné úrovně dolních a~horních indexů popsat pomocí složených závorek. Horní a~dolní indexy lze používat do libovolné úrovně. \TeXref{128--130} Při použití horních a~dolních indexů u~téhož symbolu lze psát {\tt \char95} a~{\tt \char94} v~libovolném pořadí. Jak {\tt \$x\_{}2\^{}1\$}, tak i~{\tt\$x\^{}1\_{}2\$} dávají $x_2^1$. \exercise Vysázejte: $e^x \quad e^{-x} \quad e^{i\pi}+1=0 \quad x_0 \quad x_0^2 \quad {x_0}^2 \quad 2^{x^x}$. \exercise Vysázejte: $\nabla^2 f(x,y) = {\partial^2 f \over\partial x^2} + {\partial^2 f \over\partial y^2}$. Řady a~integrály se sázejí podobným způsobem. Použijeme-li {\tt \$\\sum\_{}\lb k=1\rb\^{}n k\^{}2\$}, dostaneme $\sum_{k=1}^n k^2$; použití {\tt \$\\int\_{}0\^{}x f(t) dt\$} dává $\int_0^x f(t) dt$. \TeXref{144--145} \toindex{sum} \toindex{int} Tento způsob sazby se objevuje i~ve výrazech obsahujících limity. Po vložení {\tt \$\\lim\_{}\lb x \\to 0\rb x\^{}x=1\$} do vstupního souboru dostanete $\lim_{x\to 0}x^x=1$. \toindex{lim} \toindex{to} \exercise Vysázejte následující výraz: $\lim_{x\to 0}(1+x)^{1\over x}=e$. \exercise Vysázejte následující text: Mohutnost množiny $(-\infty, \infty)$ je $\aleph_1$. Je vhodné uvést návod, jak zajistit, aby integrály vypadaly ještě trochu lépe. Podívejte se na rozdíl mezi $\int_0^x f(t) dt$ a~$\int_0^x f(t)\, dt$. Ve druhém případě následuje po $f(t)$ malá dodatečná mezera a~vzhled po vytištění je lepší; k~vytvoření této dodatečné mezery jsme použili řídicí symbol {\tt \\,}. \toindex{\,@,} \exercise Vysázejte následující integrál: $\int_0^1 3x^2\,dx = 1$. V~české matematické sazbě je zvykem (a~patrně i~normou), že písmena d (diferenciál), e (Eulerovo číslo) a~i (imaginární jednotka) se (vcelku logicky) sázejí ve vzorcích antikvou, protože kurzíva je vyhrazena pro matematické proměnné. Anglosasové si s~tím tolik hlavu nelámou, protože z~kontextu se většinou velice snadno pozná, jde-li o~proměnnou či nikoli. \subsection{Odmocniny, druhé mocniny a~vůbec} K~vysázení druhé odmocniny stačí použít konstrukci\par \noindent{\tt \\sqrt\lb$\ldots$\rb},\par \noindent takže {\tt \$\\sqrt\lb x\^{}2+y\^{}2\rb\$} ve vstupním souboru dává $\sqrt{x^2+y^2}$. Všimněte si, že \TeX\ se stará nejen o~umístění symbolů, ale i~o~výšku a~délku znamení odmocniny. K~vysázení třetích nebo jiných odmocnin se používají řídicí slova {\tt \\root} a~{\tt \\of}. Použitím {\tt \$\\root n \\of \lb1+x\^{}n\rb\$} dostanete $\root n \of {1+x^n}$. \TeXref{130--131} \toindex{root} \toindex{sqroot} \toindex{of} Jinou možností je užití řídicího slova {\tt \\surd}; pomocí {\tt \$\\surd 2\$} dostaneme na výstupu $\surd 2$. \toindex{surd} \exercise Vysázejte: $\sqrt2 \quad \sqrt {x+y\over x-y} \quad \root 3 \of {10}$ \quad $e^{\sqrt x}$. \exercise Vysázejte: $\|x\| = \sqrt{x\cdot x}$. \subsection{Linky --- nad i~pod} K~umístění vodorovné linky nad nebo pod matematickými výrazy (tedy \uv{nadtržení} a~podtržení) se používá konstrukcí {\tt \\overline\lb$\ldots$\rb} a~{\tt \\underline\lb$\ldots$\rb}. Užijeme-li tedy konstrukce {\tt \$\\overline\lb x+y\rb=\\overline x + \\overline y\$}, %\break dostaneme $\overline{x+y}=\overline x + \overline y$. Upozorňujeme však na to, že linky nad písmeny jsou v~různých výškách, a~proto je opatrnost namístě. Konstrukce {\tt \\overline\lb\\strut x\rb} výšku linky nad $x$ trochu zvětší. \TeXref{130--131} \toindex{overline} \toindex{underline} K~podtržení nematematického textu se používá {\tt \\underbar\lb$\dots$\rb}. \toindex{underbar} \exercise Vysázejte: $\underline x \quad \overline y \quad \underline{\overline{x+y}}$. \subsection{Oddělovače velké a~malé} Nejužívanější matematické oddělovače jsou závorky (kulaté, hranaté a~složené). Jak jsme již viděli, lze je vysázet např.~pomocí {\tt ( ) [ ] \\\lb\ \\\rb} (což dává $(\>)\>[\>]\>\{\>\}\>$). Větší oddělovače někdy zpřehlední matematické výrazy jako např.~v~následující formuli $$\bigl(a\times(b+c)\bigr) \bigl((a\times b)+c\bigr).$$ Ke zvětšení levých oddělovačů se před nimi použijí řídicí slova {\tt \\bigl}, {\tt \\Bigl}, {\tt \\biggl} nebo {\tt \\Biggl}; podobně {\tt \\bigr}, {\tt \\Bigr}, {\tt \\biggr} a~{\tt \\Biggr} se používají pro zvětšení pravých oddělovačů. Užitím {\tt \$\\Bigl[\$} a~{\tt \$\\Bigr]\$} tedy dostaneme $\Bigl[$ a~$\Bigr]$. \TeXref{145--147} \toindex{bigl} \toindex{Bigl} \toindex{biggl} \toindex{Biggl} \toindex{bigr} \toindex{Bigr} \toindex{biggr} \toindex{Biggr} Následující tabulka umožňuje porovnat velikost některých oddělovačů. \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad\quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad\quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \quad\quad &\hfil$#$ & \quad \tt# \hfil \cr \noalign{\hrule} \{ & \\\lb & \} & \\\rb & ( & ( & ) & )\cr \bigl\{ & \\bigl\lb & \bigr\} & \\bigr\rb & \bigl( & \\bigl( & \bigr) & \\bigr)\cr \Bigl\{ & \\Bigl\lb & \Bigr\} & \\Bigr\rb & \Bigl( & \\Bigl( & \Bigr) & \\Bigr)\cr \biggl\{ & \\biggl\lb & \biggr\} & \\biggr\rb & \biggl( & \\biggl( & \biggr) & \\biggr) \cr \Biggl\{ & \\Biggl\lb & \Biggr\} & \\Biggr\rb & \Biggl( & \\Biggl( & \Biggr) & \\Biggr)\cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Oddělovače různých velikostí \hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ Chcete-li, můžete \TeX{} nechat vybrat velikost oddělovačů automaticky umístěním řídicích slov {\tt \\left} a~{\tt \\right} před příslušné oddělovače. \TeXref{148} Použití konstrukce {\tt \\left[$\ldots$\\right]} tedy způsobí, že text bude vložen do hranatých závorek vhodné velikosti. {\bf Upozornění:} každému oddělovači s~{\tt \\left} bezpodmínečně {\bf musí} odpovídat oddělovač s~{\tt \\right} (a~to i~uvnitř každé grupy). Konstrukce pro absolutní hodnotu zlomku vypadá např. takto: \noindent{\tt \$\$\\left|\lb a+b \\over c+d\rb\\right|.\$\$} \noindent Na výstupu dává $$\left|{a+b \over c+d}\right|.$$ Přehled užívaných oddělovačů podává tabulka: \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfill$#$ && \quad \tt # \quad\quad & \hfill$#$ \cr \noalign{\hrule} ( & ( & ) & ) & [ & [ \cr ] & ] &\{ & \\\lb & \} & \\\rb \cr \lfloor & \\lfloor &\rfloor &\\rfloor & \lceil & \\lceil\cr \rceil & \\rceil &\langle & \\langle & \rangle & \\rangle \cr / & / & \backslash & \\backslash &| & | \cr \| & \\| &\uparrow & \\uparrow & \Uparrow & \\Uparrow \cr \downarrow & \\downarrow & \Downarrow & \\Downarrow & \updownarrow & \\updownarrow \cr \Updownarrow & \\Updownarrow \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Matematické oddělovače \hfil} \nobreak \vskip 12pt \box1 }$$ \toindex{lfloor} \toindex{rfloor} \toindex{lceil} \toindex{rceil} \toindex{langle} \toindex{rangle} \toindex{\|@|} \toindex{uparrow} \toindex{Uparrow} \toindex{downarrow} \toindex{Downarrow} \toindex{updownarrow} \toindex{Updownarrow} \exercise Vysázejte $\lfloor\lceil x\rceil-1\rfloor < x$. \subsection{Ach, ty speciální funkce} Existuje několik funkcí, jejichž označení se často vyskytuje v~matematických textech. V~rovnici typu $\sin^2x + \cos^2x = 1$ jsou goniometrické funkce sin a~cos vysázeny obyčejným písmem (na rozdíl od kurzívy používané v~matematickém módu). To je obvyklá matematická konvence, jak vyznačit, že se jedná o~funkci a~nikoli o~součin tří veličin. Uveďme tabulku řídicích slov pro psaní některých speciálních funkcí: \TeXref{162} \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \tt {\\}#\hfil && \tt {\\}#\hfil \cr \noalign{\hrule} sin & cos & tan & cot & sec & csc & arcsin & arccos \cr arctan & sinh & cosh & tanh & coth & lim & sup & inf \cr limsup & liminf & log & ln & lg & exp & det & deg \cr dim & hom & ker & max & min & arg & gcd & Pr \cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Speciální matematické funkce \hfil} \vskip 12pt \box1 }$$ \toindex{sin} \toindex{cos} \toindex{tan} \toindex{cot} \toindex{sec} \toindex{csc} \toindex{arcsin} \toindex{arccos} \toindex{arctan} \toindex{sinh} \toindex{cosh} \toindex{tanh} \toindex{coth} \toindex{lim} \toindex{sup} \toindex{inf} \toindex{limsup} \toindex{liminf} \toindex{log} \toindex{ln} \toindex{lg} \toindex{exp} \toindex{det} \toindex{deg} \toindex{dim} \toindex{hom} \toindex{ker} \toindex{max} \toindex{min} \toindex{arg} \toindex{gcd} \toindex{Pr} Pokud potřebujeme ve vzorcích jiné podobné výrazy, na které autor \TeX{}u těžko mohl pamatovat, máme k~dispozici konstrukci {\tt\\def\\meno\lb\\mathop\lb\\rm meno\rb\\nolimits\rb}. Na rozdíl od {\tt\\hbox\lb meno\rb} zaručuje předchozí konstrukce vhodné mezery podle místa použití. Vynecháme-li příkaz {\tt\\nolimits}, budou případné indexy či exponenty ve vzorcích na samostatném řádku vysazeny pod, resp. nad jménem takto definovaného \uv{operátoru}. Při psaní české matematiky můžeme takto definovat tg, cotg, arctg a~další matematické funkce, jejichž jména se v~češtině liší od anglických názvů. \toindex{mathop} \exercise Vysázejte: $\sin(2\theta) = 2\sin\theta\cos\theta \quad \cos(2\theta) = 2\cos^2\theta - 1 $. \exercise Vysázejte: $$\int \csc^2x\, dx = -\cot x+ C \qquad \lim_{\alpha\to 0} {\sin\alpha \over \alpha} = 1 \qquad \lim_{\alpha\to \infty} {\sin\alpha \over \alpha} = 0.$$ \exercise Vysázejte: $$\tan(2\theta) = {2\tan\theta \over 1-\tan^2\theta}.$$ \subsection{Na vědomost se dává!} Existuje speciální makro, které se užívá téměř v~každém matematickém článku a~které je natolik zvláštní, že vyžaduje i~zvláštní vysvětlení. Jedná se o~makro {\tt \\proclaim}. Používá se ho při sazbě vět, důsledků, tvrzení a~podobně. Odstavec následující po {\tt \\proclaim} se rozdělí na dvě části: první částí je text od začátku odstavce až po první tečku včetně a~druhou část tvoří zbytek.\TeXref{202-203} Základní myšlenkou je, aby první část byla něco jako \uv{Věta 1.} nebo \uv{Důsledek B.} Tvrzení věty nebo důsledku tvoří druhou část. Ukažme si to na příkladu: \toindex{proclaim} \beginuser \\proclaim Věta 1. Mezi slepými je jednooký králem. \enduser \noindent dává \proclaim Věta 1. Mezi slepými je jednooký králem. Tvrzení věty může samozřejmě obsahovat i~matematické výrazy (také může být složeno z~více gramatických vět). \exercise Vysázejte: \proclaim Tvrzení 1. $\sum_{i \\cr \\cr \\cr $\vdots$ \\cr \rb \enduser Vzorový řádek i~samostatné řádky jsou rozděleny na sekce (části) pomocí zarovnávacího symbolu {\tt \&}. Ve vzorovém řádku se v~každé sekci používá řídicích slov stejným způsobem jako u~řídicího slova {\tt \\line\lb\rb}. Tak například řídicí slovo {\tt \\hfil} lze použít k~zarovnání vlevo, vpravo nebo k~vystředění. Fonty lze změnit pomocí {\tt \\bf}, {\tt \\it} atp. Také text lze použít přímo ve vzorovém řádku. Dodejme, že v~každé sekci se musí použít speciální symbol {\tt \#}, a~to právě jednou. Každý samostatný řádek tabulky je potom nastaven tak, že každá jeho sekce se dosadí do příslušné sekce vzorového řádku v~místě, kde se nachází řídicí symbol {\tt \#}. Použití ilustruje následující velmi jednoduchý příklad: zadáme-li ve vstupním souboru \noindent \verb|\halign{\hfill #\quad & \hfill #\quad & \hfill #\quad\cr Volský Žab & Vožábinka & Radka Kvačka \cr Velká Žbluňka & Žblabuňka & Bill Drmla \cr Franta Kníkal & Kvákule & Brek \cr}| \noindent dostaneme posléze na výstupu \noindent \halign{\hfill #\quad & \hfill #\quad & \hfill #\quad\cr Volský Žab & Vožábinka & Radka Kvačka \cr Velká Žbluňka & Žblabuňka & Bill Drmla \cr Franta Kníkal & Kvákule & Brek \cr} Předveďme si trochu komplexnější a~serióznější příklad; nechť je ve vstupním souboru zakódována tabulka následujícím způsobem: \beginuser \\halign\lb\\hskip 20mm \$\#\$ \& \\hfil \\quad \# \\hfil \& \\qquad \$\#\$ \hskip 3in \& \\hfil \\quad \# \\hfil \\cr \\alpha \& alfa \& \\beta \& beta \\cr \\gamma \& gama \& \\delta \& delta \\cr \\epsilon \& epsilon \& \\zeta \& dzeta \\cr \rb \enduser \noindent Ve vzorovém řádku se říká, že první sekce vytištěného textu bude dvacet milimetrů od levého okraje a~zároveň v~matematickém módu. Druhá sekce bude vystředěna po přidání mezery zleva pomocí {\tt \\quad}. Podobně je tomu s~třetí a~čtvrtou sekcí. Výsledek potom vypadá takto: \medskip \halign{\hskip 20mm $#$ & \hfil\quad # \hfil & \qquad $#$ & \hfil\quad # \hfil\cr \alpha & alfa & \beta & beta \cr \gamma & gama & \delta & delta \cr \epsilon & epsilon & \zeta & dzeta \cr } V~tomto případě se první samostatný řádek vytvoří tak, že se ve vzorovém řádku dosadí {\tt \\alpha} místo prvního {\tt \#}, {\tt alfa} místo druhého {\tt \#}, {\tt \\beta} místo třetího {\tt \#} a~{\tt beta} místo čtvrtého {\tt \#}. Celý řádek se potom uschová pro konečné nastavení. Tímto způsobem se zpracují všechny řádky a~teprve potom jsou nastaveny tak, aby byl každý sloupec dostatečně široký a~vešly se do něj všechny jeho položky (důsledkem tohoto procesu je to, že tabulka s~příliš mnoha položkami může způsobit, že \TeX{}u bude chybět paměť; je proto lépe dělat jen tabulky, které se vejdou přibližně na jednu stránku). Vzorový řádek tedy určuje vzor každé položky tabulky a~samostatné řádky dosazují jednotlivé položky. K~oddělení položek tabulky se někdy používají vodorovné a~svislé linky. K~vložení vodorovných linek se používá {\tt \\hrule}, podobně jako v~prostředí {\tt \\settabs}. Protože však nechceme zarovnat linku podle vytvořeného vzoru, použijeme řídicího slova {\tt \\noalign}. Vodorovné linky se tedy vkládají pomocí {\tt \\noalign\lb\\hrule\rb}; svislé linky se vkládají pomocí {\tt \\vrule} buď ve vzorovém, nebo v~samostatném řádku. Není to ale zcela jednoduché, musíme ještě něco dodat. Uvažujme náš poslední příklad a~změňme vzorový řádek tak, aby vkládal svislé a~vodorovné linky --- provedeme to následujícím způsobem: \toindex{vrule} \toindex{hrule} \beginuser \\halign\lb\\hskip 20mm\\vrule\\quad \$\#\$\\quad \& \\vrule \\hfil\\quad % \# \\hfil \hskip 2 in \& \\quad \\vrule \\quad \$\#\$ \\quad \\vrule \hskip 2 in \& \\hfil \\quad \# \\quad \\hfil \\vrule \\cr \\noalign\lb\\hrule\rb \\alpha \& alfa \& \\beta \& beta \\cr \\noalign\lb\\hrule\rb \\gamma \& gama \& \\delta \& delta \\cr \\noalign\lb\\hrule\rb \\epsilon \& epsilon \& \\zeta \& dzeta \\cr \\noalign\lb\\hrule\rb \rb \enduser \noindent Snadno nahlédneme, že konstrukce nedává zrovna právě to, co bychom chtěli: \noindent \halign{\hskip 20mm\vrule\quad $#$\quad & \vrule \hfil\quad # \hfil & \quad \vrule \quad $#$ \quad \vrule & \hfil\quad # \quad \hfil \vrule \cr \noalign{\hrule} \alpha & alfa & \beta & beta \cr \noalign{\hrule} \gamma & gama & \delta & delta \cr \noalign{\hrule} \epsilon & epsilon & \zeta & dzeta \cr \noalign{\hrule} } Má to celou řadu nedostatků: jsou to samozřejmě nejen protažené vodorovné linky, ale i~text je příliš v~boxech namačkán. Stejně jako v~prostředí {\tt \\settabs} lze řádky udělat trochu vyšší vložením řídicího slova {\tt \\strut} do vzorového řádku. \TeXref{82} Další potíž může nastat, když se sestavuje stránka, protože \TeX{} může řádky od sebe trochu vzdálit, aby stránka vypadala lépe. To ale způsobí mezery ve svislých linkách. Bráníme se tomu tak, že v~prostředí {\tt \\halign} použijeme řídicí slovo {\tt \\offinterlineskip}. Konečně se zbavíme linek trčících vlevo tím, že ve vzorovém řádku vynecháme {\tt \\hskip 2 in}. Výsledek tedy bude lepší, jestliže použijeme: \toindex{offinterlineskip} \toindex{moveright} \beginuser \\moveright 20mm \\vbox\lb\\offinterlineskip \\halign\lb\\strut\\vrule\\quad \$\#\$ \\quad \& \\vrule \\hfil\\quad \# \\hfil \& \\quad \\vrule \\quad \$\#\$ \\quad \\vrule \& \\hfil\\quad % \# \\quad \\hfil \\vrule \\cr \\noalign\lb\\hrule\rb \\alpha \& alfa \& \\beta \& beta \\cr \\noalign\lb\\hrule\rb \\gamma \& gama \& \\delta \& delta \\cr \\noalign\lb\\hrule\rb \\epsilon \& epsilon \& \\zeta \& dzeta \\cr \\noalign\lb\\hrule\rb \rb\rb \enduser \noindent což dává \medskip \moveright 20mm \vbox{\offinterlineskip \halign{\strut\vrule\quad $#$\quad & \vrule \hfil\quad # \hfil & \quad \vrule \quad $#$ \quad \vrule & \hfil\quad # \quad \hfil \vrule \cr \noalign{\hrule} \alpha & alfa & \beta & beta \cr \noalign{\hrule} \gamma & gama & \delta & delta \cr \noalign{\hrule} \epsilon & epsilon & \zeta & dzeta \cr \noalign{\hrule} } } Chceme-li sestrojit tabulku s~položkami v~rámečcích, která bude na stránce vystředěna, provedeme to vložením {\tt \\vbox} do {\tt \\centerline\lb\rb}. Ukažme si jeden trik, který dává krásný výsledek. Vložíme-li {\tt \\vbox} mezi dvojité znaky pro dolar, tabulka bude vytištěna jako samostatný matematický text. Samozřejmě se nejedná o~žádný matematický text, ale \TeX{} přidá nad tabulkou i~pod ní trochu místa a~po vytištění to vypadá lépe. Vystředěnou tabulku s~tímto příjemným přidáním mezer lze tedy vytvořit podle schematu, které lze popsat stručně v~následujících čtyřech krocích: {\parskip = 4 pt \item{$\bullet$} vlož {\tt \\vbox} mezi dva znaky dolaru; \item{$\bullet$} vlož {\tt \\offinterlineskip} a~{\tt \\halign} do {\tt \\vbox}; \item{$\bullet$} do {\tt \\halign} vlož vzorový řádek se {\tt \\strut} na začátku a~{\tt \\vrule} kolem každé položky; \item{$\bullet$} před každým řádkem tabulky i~po něm by mělo být {\tt \\noalign\lb\\hrule\rb}. } \noindent A~tady je vzor: \vfil\eject \beginuser \$\$ \\vbox\lb\\offinterlineskip \\halign\lb \\strut \\vrule \# \& \\vrule \# \& ... \& \\vrule \# \\vrule \\cr \\noalign\lb\\hrule\rb [položka 1. sloupce] \& [položka 2. sloupce] \& ... \hskip50mm \& [položka posledního sloupce] \\cr \\noalign\lb\\hrule\rb ... \\noalign\lb\\hrule\rb [položka 1. sloupce] \& [položka 2. sloupce] \& ... \hskip50mm \& [položka posledního sloupce] \\cr \\noalign\lb\\hrule\rb \rb\rb \$\$ \enduser \section{Dál válejte sami} V~této kapitole se naučíme vytvářet nová řídicí slova. Vytváření takových nových definic nazývaných makra je jedním z~nejmocnějších prostředků, kterými \TeX\ disponuje. Jako první aplikaci si ukažme, jak nová definice nahrazením dlouhých řetězců krátkými může ušetřit spoustu psaní. \subsection{Zkrátka a~dobře} K~definování nových řídicích slov se používá řídicího slova {\tt \\def}. Nejjednodušeji se to dělá takto: {\tt \\def\\jinejmeno\lb$\ldots$\rb}. Kdykoli se potom řídicí slovo {\tt \\jinejmeno} objeví ve vašem zdrojovém souboru, bude nahrazeno tím, co je mezi složenými závorkami v~definici. Řídicí slovo {\tt \\jinejmeno} musí samozřejmě vyhovovat konvenci o~jménech řídicích slov, tj.~musí to být řídicí slovo (samá písmena) nebo řídicí symbol (právě jedno \uv{nepísmeno}). Předpokládejme například, že píšeme dokument, ve kterém se mnohokrát vyskytuje slovní spojení \uv{Univerzita Karlova}. Pomocí {\tt \\def\\uk\lb Univerzita Karlova \rb} definujeme novou řídicí sekvenci {\tt \\uk} a~tu lze potom kdykoli použít. Věta, vložená pomocí {\tt \\uk je nejstarší univerzita ve střední Evropě.}, bude mít smysl. Jestliže takové řídicí slovo již existuje, nová definice ho nahradí (to se týká i~řídicích slov předdefinovaných \TeX em, takže jistá opatrnost při volbě jmen je nezbytná). Každá definice má však jen lokální platnost (pouze ve skupině, ve které byla zavedena). Například \toindex{def} \beginuser \\def\\uk\lb Univerzita Karlova \rb \\uk je nejstarší univerzita ve střední Evropě. \lb \\def\\uk\lb Univerzita Komenského \rb \\uk je v~Bratislavě. \rb Proto je \\uk starší než Univerzita Komenského. \enduser \noindent dává \def\uk{Univerzita Karlova } \uk je nejstarší univerzita ve střední Evropě. { \def\uk{Univerzita Komenského } \uk je v~Bratislavě. } Proto je \uk starší než Univerzita Komenského.\footnote{$^1$}{Cvičení: prostudujte pečlivě vstupní text, jestli zjistíte, proč je za první i~druhou větou dvojnásobná mezera. S~{\tt \\nonfrenchspacing} to nemá nic společného!} Jakmile je řídicí sekvence definována, může být použita v~nových definicích. To je jedna z~možností, jak vytvářet jednoduché vzory dopisů. Definujme: \beginuser \\def\\dopis\lb \\hrule \\medskip \\leftline\lb Vážený pan\rb \\leftline\lb \\jmeno.\rb \\line\lb\\hfil V~tomto krátkém dopise Vám oznamuji, že se jmenujete \\jmeno.\\hfil\rb \\line \lb \\hskip 2 in Se srdečným pozdravem,\\hfil\rb \\line \lb \\hskip 2 in Byrokrat v.r.\\hfil\rb \\medskip \\hrule \rb \enduser Tento dopis používá řídicí slovo {\tt \\jmeno}, které zatím nebylo ještě definováno. Použijeme-li {\tt \\dopis}, v~dopise se objeví stávající hodnota pro {\tt \\jmeno}. Proto \def\jmeno{xyz} \def\dopis{ \hrule \medskip \leftline{Vážený pan} \leftline{\jmeno.} \line{\hfil V~tomto krátkém dopise Vám oznamuji, že se jmenujete \jmeno.\hfil} \line{\hskip 2 in Se srdečným pozdravem,\hfil} \line{\hskip 2 in Byrokrat v.r.\hfil} \medskip \hrule } \beginuser \\def\\jmeno\lb Jan Werich\rb \\dopis \\medskip \\def\\jmeno\lb Jiří Suchý\rb \\dopis \enduser \noindent vytvoří dvě kopie dopisu, každou se správným jménem:\par \medskip \def\jmeno{Jan Werich} \dopis \medskip \def\jmeno{Jiří Suchý} \dopis Do složených závorek v~{\tt \\def\\jmeno\lb$\ldots$\rb} bychom mohli vložit cokoli; třeba několik odstavců a~mohli bychom použít i~další řídicí sekvence (i když v~tomto případě by to bylo poněkud podivné). Jako součást definice řídicího slova {\tt \\dopis} můžeme samozřejmě použít i~{\tt \\vfill \\eject}, což způsobí \uv{vyjetí} stránky. \exercise Navrhněte vzor dopisu, který používá řídicí slova {\tt \\jmeno}, {\tt \\ulice}, {\tt \\mesto}, {\tt \\okres} a~{\tt \\psc}. \exercise Předpokládejme, že se chystáte upravit několik odstavců svého článku pomocí {\tt \\hangindent = 30 pt}, {\tt \\hangafter = 4} a~{\tt \\filbreak} (nedělejte si zatím žádné starosti s~tím, co tyto řídicí sekvence vlastně znamenají; v~tuto chvíli je podstatné pouze to, že jakmile byly nastaveny, platí pouze v~jednom odstavci). Definujte jedinou řídicí sekvenci {\tt \\nastavodst}, kterou lze vložit před každý odstavec, který má být upraven. \subsection{Vyplňování s~parametry} Makra lze obecně používat i~s~parametry. Základní myšlenka je podobná jako u~vzorového řádku v~prostředí {\tt \\halign}. Podívejme se nejprve na případ s~jedním parametrem. V~tomto případě je řídicí sekvence definována tímto způsobem: {\tt \\def\\noveslovo\#1\lb$\ldots$\rb}. Symbol {\tt \#1} se může vyskytnout (třeba i~několikrát) ve složených závorkách v~definici {\tt \\noveslovo}. To, co je ve složených závorkách, je vlastně vzor. Objeví-li se {\tt \\noveslovo\lb$\ldots$\rb} v~textu, potom se použije definice {\tt \\noveslovo} s~novým obsahem ve složených závorkách vloženým do vzoru v~místě každého výskytu {\tt \#1} v~původní definici. Velmi důležité jsou mezery v~původní definici; před otevřením složených závorek nepoužijte žádnou mezeru. Jako příklad můžeme použít např.~dopis z~předcházející sekce upravený takto: \beginuser \\def \\dopis\#1\lb \\hrule \\medskip \\leftline\lb Vážený pan\rb \\leftline\lb \\bf\#1.\rb \\line\lb \\hfil V~tomto krátkém dopise Vám oznamuji, že se jmenujete \#1.\\hfil \rb \\line\lb \\hskip 2 in Se srdečným pozdravem,\\hfil \rb \\line\lb \\hskip 2 in Byrokrat v.r.\\hfil \rb \\medskip \\hrule \rb \enduser Nyní můžeme psát dopisy ještě efektivněji. Stačí napsat pouze \def\dopis#1{ \hrule \medskip \leftline{Vážený pan} \leftline{\bf#1.} \line{\hfil V~tomto krátkém dopise Vám oznamuji, že se jmenujete #1.\hfil} \line{\hskip 2 in Se srdečným pozdravem,\hfil} \line{\hskip 2 in Byrokrat v.r.\hfil} \medskip \hrule } \beginuser \\dopis\lb Jan Werich \rb \\medskip \\dopis\lb Jiří Suchý \rb \enduser \noindent a~dostaneme \medskip \dopis{Jan Werich} \medskip \dopis{Jiří Suchý} \def\tisktext#1{$$\vbox{#1}$$} \bigskip \tisktext{\hsize = 11 cm Nyní definujme nové makro {\tt\\def\\tisktext\#1\lb \$\$\\vbox\lb\#1\rb\$\$\rb} k~tištění textu. Potom {\tt \\tisktext\lb$\ldots$\rb} zařídí, že všechno mezi složenými závorkami se vloží do vlastního odstavce, odstavec se vystředí a~přidá se vhodná mezera nahoře i~dole, aby to po vytištění vypadalo pěkně. Tento odstavec (s~{\tt \\hsize = 11 cm}) byl upraven právě pomocí makra {\tt \\tisktext}. } Parametr makra nemůže být delší než jeden odstavec. Jestliže se odstavec objeví jako část parametru, vznikne chyba. Na druhé straně náhodné vynechání uzavírací složené závorky má za následek, že celý zbytek souboru se vloží do parametru. \exercise Definujte makro {\tt \\uspesnost} tak, aby se po vložení {\tt \\uspesnost\lb89\rb} do zdrojového souboru vytiskla následující věta: Vaše úspěšnost je 89\,\%. Použití více parametrů není ve skutečnosti vůbec složitější. Obecný vzor pro definici nového řídicího slova se dvěma parametry je {\tt \\def\\noveslovo\#1\#2\lb$\ldots$\rb}. V~definici mezi složenými závorkami se mohou vyskytnout {\tt \#1} i~{\tt \#2}, třeba i~několikrát. Objeví-li se v~textu {\tt \\noveslovo\lb$\ldots$\rb\lb$\ldots$\rb}, potom se v~definici nahradí {\tt \#1} tím, co je v~první složené závorce, a~{\tt \#2} tím, co je ve druhé složené závorce. Zde je příklad a~jeho výsledek: \beginuser \\def\\hovor\#1\#2\lb \#1 hovoří s~\#2.\rb \\hovor\lb Jan\rb\lb Janou\rb \\hovor\lb Jana\rb\lb Janem\rb \\hovor\lb Jiří\rb\lb tebou\rb \\hovor\lb Kdosi\rb\lb Janou\rb \enduser \noindent dává \vskip\parskip \def\hovor#1#2{#1 hovoří s~#2.} \hovor{Jan}{Janou} \hovor{Jana}{Janem} \hovor{Jiří}{tebou} \hovor{Kdosi}{Janou} \exercise Podobně jako v~předcházejícím cvičení definujte makro {\tt \\uspesnost} tak, aby se po {\tt \\uspesnost\lb89\rb\lb85\rb} vytiskla následující věta: Tvoje úspěšnost v~prvním testu byla 89\,\% a~ve druhém 85\,\%. Zdůrazněme, že před první složenou závorkou a~mezi {\tt \#1} a~{\tt \#2} v~definici nebyla žádná žádná mezera. Uděláte-li ji, \TeX\ bude interpretovat definici jinak, než bylo popsáno. Mezeru nebo jiné znaky vložené mezi či za parametry {\tt\#1} a~{\tt\#2} bude \TeX\ chápat jako jakési oddělovače, které vymezují, kde jeden parametr končí a~jiný začíná. To je ale složitější záležitost, kterou vám přenecháme k~případným experimentům. Definice pro více než dva parametry je podobná. Řídicí slovo se třemi parametry se definuje takto: {\tt \\def\\noveslovo\#1\#2\#3\lb$\ldots$\rb}. Potom se může mezi složenými závorkami vyskytnout {\tt \#1}, {\tt \#2} i~{\tt \#3}. Vyskytne-li se v~textu {\tt \\noveslovo\lb$\ldots$\rb\lb$\ldots$\rb\lb$\ldots$\rb}, potom to, co je mezi dvojicí složených závorek, nahradí příslušný symbol v~definici řídicího slova. Použitých parametrů může být nejvíce devět ({\tt \#1} $\ldots$ {\tt \#9}). \subsection{Kterýmkoli jiným jménem} Někdy je výhodné dát řídicímu slovu ještě jiné jméno. Např. místo řídicího slova {\tt \\centerline} bychom rádi používali {\tt \\stredlin}. To se dá zařídit pomocí řídicího slova {\tt \\let}. Po {\tt \\let \\stredlin = \\centerline} máme možnost používat nové (ale i~původní) řídicí slovo. To je možné i~u~matematických jmen, např. {\tt \\tensor = \\otimes}. Potom můžeme psát \TeXref{206--207} \toindex{let} \toindex{stredlin} \toindex{tensor} \let\tensor=\otimes \beginuser \$\$ (A~\\tensor B) (C \\tensor D) = AC \\tensor BD. \$\$ \enduser \noindent Tak obdržíme $$ (A~\tensor B) (C \tensor D) = AC \tensor BD. $$ \exercise Definujte řídicí slova {\tt \\ll}, {\tt \\cl} a~{\tt \\rl} tak, aby byla ekvivalentní s~řídicími slovy {\tt \\leftline}, {\tt \\centerline} a~{\tt \\rightline}. Řídicí slovo {\tt \\let} umožňuje uživateli nově pojmenovat řídicí sekvence a~vytvořit si tak svou vlastní sadu řídicích sekvencí, kterou může používat místo původních řídicích slov, která jsou v~\TeX{}u předdefinována. \section{Chybovat je lidské} V~jistém ohledu není \TeX\ žádný zázrak. Na chybu ve vstupu reaguje chybovým hlášením na obrazovku (užíváte-li jej interaktivně) a~také zápisem chyby do stejnojmenného souboru s~extenzí {\tt.log} (log file). Protože je \TeX{} velmi složitý, skutečný výskyt nalezené a~ohlášené chyby může být ukryt hluboko v~programu; proto úplná chybová zpráva může být i~velmi dlouhá a~složitá. Nejen to, \TeX{} se pokusí chyby napravit a~podá o~tom zprávu. Z~tohoto důvodu může být čtení chybových hlášení pro začátečníka poněkud složité. Rozhodující je jen vědět, co je pro nás důležité a~co lze klidně ignorovat. Podívejme se nyní na typické chyby a~hlášení, která vytvářejí. \subsection{Zapomenuté konce} První chyba, na kterou se podíváme, je chyba, kterou někdy udělá každý. Je to totiž vynechání {\tt \\bye} nebo {\tt\\end} na konci souboru. Používáte-li \TeX{} interaktivně, na obrazovce se objeví \hfill\break \leftline{\tt *} a~dál se nebude dít nic, protože jste neřekli, že se má skončit; \TeX{} bude čekat na vstup z~klávesnice. Cokoli napíšete, bude připojeno k~tomu, co již bylo načteno z~vašeho souboru. Obvykle se odpovídá tak, že se z~klávesnice zadá {\tt \\bye }\footnote{${}^1$}{{\tt } je klávesa sloužící k~ukončení zadávání řádku. Mohli bychom ji nazvat návrat vozíku (carriage return nebo enter). Někdy je označena velkou šipkou vlevo.}, protože tak se obvykle zpracovávání ukončí. Někdy se ovšem může přihodit, že vám chybí nějaká pravá závorka {\tt\rb}, takže \TeX\ odmítá i~nadále skončit. V~každém případě pomůže současné stisknutí kláves {\tt CTRL+Z}. \subsection{Překroucená a~neznámá řídicí slova} Toto je také častá chyba. Je-li \TeX{} spuštěn v~dávkovém zpracování (batch mode), chybové hlášení se zobrazí na obrazovce a~(chybná) řídicí sekvence je ignorována. Pracuje-li \TeX{} interaktivně, je možné chyby napravit (to samozřejmě nemění původní vstupní soubor a~opravu v~něm je nutno provést až po skončení práce). Mějme v~\TeX{}u následující jednoduchý vstupní soubor, který se sestává ze dvou řádků: \beginuser \\line\lb Levá strana \\hfli pravá strana\rb \\bye \enduser Samozřejmě, že správné řídicí slovo mělo být {\tt \\hfil}. Na vaší obrazovce by se mělo objevit zhruba toto hlášení: \beginuser \obeyspaces ! Undefined control sequence. l.1 \\line\lb The left side \\hfli \ the right side\rb ? \enduser \noindent neboli \beginuser \obeyspaces ! Nedefinovaná řídicí sekvence. l.1 \\line\lb Levá strana \\hfli \ pravá strana\rb ? \enduser První řádek začíná vykřičníkem {\tt !} a~obsahuje chybové hlášení. Potom následuje číslo řádku, ve kterém se chyba objevila, a~ta část řádku, která byla přečtena úspěšně. Následující řádek je pokračováním řádku po chybě. Označení chyby vykřičníkem a~údaj o~čísle řádku, kde se chyba vyskytla, má samozřejmě význam pro opravu chyb v~souboru. S~dobrým editorem nám to dokonce opravu jednotlivých chyb velmi usnadní. Malý pascalovský editor {\tt te.exe}, který je dodáván v~instalaci \CSTeX u, možná nevyhoví každému při psaní zdrojového textu, ale pokud váš soubor není příliš rozsáhlý (tj. není větší než 64\,kB), umožňuje jednak současnou práci s~oběma soubory {\tt mujtext.tex} a~{\tt mujtext.log} a~jednoduchý pohyb v~obou oknech, ale hlavně stiskem jediné klávesy {\tt } skok na řádku s~chybou ve zdrojovém souboru, zatímco v~druhém okně se objeví příslušná chybová hláška. Tato vlastnost je nakonfigurována i pro ostatní dva editory, které najdete v~nabídce \CS\TeX{}u (jedná se o~Qedit a \CS ED). Nakonec se objeví otazník {\tt ?}, který při zastavení programu znamená, že \TeX{} čeká na odpověď. Existuje několik vhodných odpovědí: \setbox1=\vbox{ \halign{ \strut \hfil # & \hfil \tt # \hfil & # \hfil\cr \bf Možná odpověď & \bf Vstup v~\TeX{}u & \bf \hfil Výsledek\cr \noalign{\hrule} Help (Pomoc) & h & Důvody zastavení jsou vypisovány \cr & & na obrazovku. \cr Insert (Vlož) & i~& Následuje vložení opravy, která umožní \cr & & další zpracování, ale neopravuje se \cr & & vstupní soubor. \cr Exit (Ukončení) & x & Odchod z~\TeX{}u. Úplné ukončené strán- \cr & & ky se uloží do souboru s~extenzí {\tt dvi}.\cr Scroll (Roluj) & s~& Výpis hlášení a~pokračování \cr & & po malých chybách.\cr Run (Běh) & r & Výpis hlášení a~pokračování\cr & & po každé chybě.\cr Quiet (Tiše) & q & Potlačení všech výpisů chyb\cr & & na obrazovku.\cr Carry on (Pokračuj) & & \TeX{} pokračuje automaticky,\cr & & jak nejlépe umí.\cr } } $$\vbox{ \hbox to \wd1{\bf \hfil Odpovědi na chybová hlášení \TeX{}u \hfil} \nobreak \vskip 12pt \box1 }$$ \noindent V~našem příkladu by rozumnou odpovědí mohlo být \noindent{\tt h } \noindent a~pomocí ní bychom dostali pomocné hlášení. Potom bychom vložili \noindent{\tt i~} \noindent kvůli úpravě textu. Na tomto místě \TeX{} bude reagovat tím, že se na obrazovce objeví \noindent{\tt insert>} \noindent a~my provedeme opravu špatně zadaného řídicího slova na {\tt \\hfil} a~odešleme pomocí {\tt}). A~zde je výsledek: na obrazovce se postupně objeví \beginuser ? h The control sequence at the end of the top line of your error message was never \\def'ed. If you have misspelled it (e.g., `\\hobx'), type `I' and the correct spelling (e.g., `I\\hbox'). Otherwise just continue, and I'll forget about whatever was undefined. ~ ? i~insert>\\hfil [1] \enduser \noindent neboli \beginuser ? h Řídicí sekvence na konci horního řádku chybového hlášení nebyla nikdy \\def'ována. Jestliže jsi ji zkomolil (např. `\\hobx'), stiskni `I' a~napiš ji správně (např. `I~\\hbox'). Jinak pokračuj a~já zapomenu na to, co bylo nedefinováno. ~ ? i~insert>\\hfil [1] \enduser Symbol {\tt [1]} na konci znamená, že první (a jediná) stránka byla dokončena a~odeslána do souboru {$*\,.\,$\tt dvi}. Původní vstupní soubor je samozřejmě třeba ještě opravit. \subsection{Špatně pojmenované písmo} Tato chyba je podobná zkomolení řídicí sekvence. Chybové hlášení je ale jiné a~zpočátku trochu matoucí. Předpokládejme například, že ve vstupním souboru máte: \leftline{\tt \\font\\sf = cmss01} V~tomto případě jsou prohozeny číslice. Chybové a~pomocné hlášení vypadají takto: \beginuser \obeyspaces ! Font \\sf=cmss01 not loadable: Metric (TFM) file not found. \ \\par \\bye ->\\par \ \\vfill \\supereject \\end l.2 \\bye ~ ? h I~wasn't able to read the size data for this font, so I~will ignore the font specification. [Wizards can fix TFM files using TFtoPL/PLtoTF.] You might try inserting a~different font spec; e.g., type `I\\font='. \enduser \par \noindent neboli \beginuser \obeyspaces ! Font \\sf=cmss01 nelze načíst: Metrický soubor (TFM) nenalezen. \ \\par \\bye ->\\par \ \\vfill \\supereject \\end l.2 \\bye ~ ? h Nebyl jsem schopen přečíst rozměrová data pro tento font, takže budu ignorovat specifikaci fontu. [Čarodějové mohou vyrobit soubory typu TFM pomocí TFtoPL/PLtoTF.] Měl bys zkusit zadat jinou specifikaci fontu; např., napsat `I\\font='. \enduser \par Soubor s~extenzí {\tt tfm} (metrický soubor \TeX{}u) je pomocný soubor, který \TeX{} využívá. Toto podivné hlášení vám tedy říká, že definovaný font ve vašem počítači není dosažitelný. Vás už musí napadnout, jak chybu jednoduše opravit. \subsection{Popletená matematika} Jinou častou chybou je to, že se na začátek matematického výrazu napíše {\tt \$} nebo {\tt \$\$}, ale pak se zapomene totéž napsat na konec výrazu. Text, který potom následuje, je chápán jako matematika; co je však ještě horší je to, že pokud začne další matematický text novým {\tt \$} nebo {\tt \$\$}, bude chápán jako normální text. Rozumí se, že vznikne spousta chybových hlášení. \TeX{} se pokusí vyřešit tento problém vložením nového {\tt \$} nebo {\tt \$\$}; v~každém případě problém je vyřešen na konci odstavce, protože nový odstavec začíná automaticky jako obyčejný text. Uvažujme následující správný vstupní text: \beginuser Protože \$f(x) > 0\$, \$a0\$. \enduser \noindent Na výstupu obdržíme Protože $f(x) > 0$, $a0$. Vynecháme-li v~{\tt \$f(x)\$} druhý znak dolaru, dostaneme takovéto chybové a~pomocné hlášení: \beginuser \obeyspaces ! Missing \$ inserted. \ \$ \ \\intop \\int ->\\intop \ \\nolimits l.2 \$\\int \ \_{}a\^{}b f(x)\\,dx >0\$. ? h I've inserted a~begin-math/end-math symbol since I~think you left one out. Proceed, with fingers crossed. ~ ? \enduser \par\noindent neboli \beginuser \obeyspaces ! Chybějící \$ doplněn. \ \$ \ \\intop \\int ->\\intop \ \\nolimits l.2 \$\\int \ \_{}a\^{}b f(x)\\,dx >0\$. ? h {\hbadness=10000 Doplnil jsem symbol začátku/konce matematického textu, protože si myslím, že jsi jeden vynechal. Pokračuj a~doufej, že to dobře dopadne.} ~ ? \enduser Řádek začínající {\tt !} říká, co se stalo. Řádek začínající {\tt l.2} ukazuje, na kterém místě ve vstupním souboru se chyba objevila. Jak jsme již viděli v~jiných příkladech, ta část řádku, která byla přečtena úspěšně, tj.~až po {\tt \\int}, je na jednom řádku a~zbytek pokračuje na dalším řádku. Konec hlášení se může zdát nejasný. Tato dílčí hlášení říkají, co se dělo ve střevech programu \TeX{}, když se objevila chyba. Začátečník je může ignorovat. A~tady je výsledek po pokusu \TeX{}u chybu napravit: Protože $f(x) > 0$, $a0$. \noindent Je to sražený text tištěný kurzívou a~bez mezer. To je typické pro normální text, je-li chápán jako text matematický; jestliže uvidíte něco takového na výstupu, je skoro jisté, že jste vynechali {\tt \$} nebo {\tt \$\$}. \subsection{Nesprávné závorkování} Při vytváření skupin snadno zapomeneme na uzavírací závorky nebo se nám popletou. Výsledkem může být zcela nepatrná chyba, ale někdy je situace katastrofální. Předpokládejme například, že v~textu máme {\tt \lb \\bf Tučný titulek }, a~že jsme tedy omylem vynechali uzavírací složenou závorku. Výsledek bude stejný, jako by tam žádná otvírací složená závorka nebyla; jinými slovy, celý zbytek článku bude vytištěn tučně, nebudou-li již následovat žádné jiné změny fontu. Na konci souboru dostanete následující hlášení: \noindent{\tt (\\end occurred inside a~group at level 1)} \par\noindent neboli \par \noindent{\tt (\\end se vyskytl ve skupině 1. úrovně)} Uděláte-li stejnou chybu dvakrát, pak bude o~dvě otevírací složené závorky více než uzavíracích a~měli byste dostat toto hlášení: \noindent{\tt (\\end occurred inside a~group at level 2)} \par\noindent neboli \par \noindent{\tt (\\end se vyskytl ve skupině 2. úrovně)} \TeX{} neví, že chybí uzavírací složená závorka do té doby, dokud nedojde na konec souboru. Hlášení vám tedy neřekne, kde jste udělali chybu. Není-li nalezení místa chybějící závorky snadné, je kdykoli možné vložit {\tt \\bye} doprostřed dokumentu. Spustíte-li \TeX{} znovu, bude se zpracovávat jen první polovina dokumentu, a~jestliže chybová hlášení zůstanou stejná, potom víte, že chyba je v~první polovině dokumentu. Přesouváním {\tt \\bye} na různá místa lze chybu lokalizovat. Podíváte-li se tedy na výstup několikrát, nakonec odhalíte, co a~kde se stalo. Chybějící otvírací složená závorka se rozpozná mnohem snadněji. Uveďme dvouřádkový vstupní soubor a~výsledné chybové a~pomocné hlášení: \beginuser \\bf Každý začátek \rb má svůj konec. \\bye \enduser \noindent V~hlášení se objeví \beginuser \obeyspaces ! Too many \rb's. l.1 \\bf Každý začátek\rb \ má svůj konec. ~ ? h You've closed more groups than you opened. Such booboos are generally harmless, so keep going. \enduser \par\noindent neboli \beginuser \obeyspaces ! Příliš mnoho \rb. l.1 \\bf Každý začátek\rb \ má svůj konec. ~ ? h Uzavřel jsi více skupin než kolik jsi jich otevřel. Taková bububu jsou obvykle neškodná, pokračuj tedy dál. \enduser Samozřejmě se může stát, že chybějící levá složená závorka nebude na řádku, na kterém \TeX{} chybu zachytil. Popletená složená závorka v~definici nového řídicího slova může způsobit velkou chybu. Protože taková definice může obsahovat několik odstavců, nemusí být zachycena na konci odstavce a~v~neukončené definici se bude hromadit čím dál tím více textu. Může se dokonce stát, že se \TeX{}u nebude dostávat paměti, protože přidává další a~další text. Tomu budeme říkat ujetá definice (runaway definition) --- dobře to vystihuje situaci, i~když to zní poněkud hovorově. \TeXref{206} Uveďme si dvouřádkový vstupní soubor s~ujetou definicí: \beginuser \\def\\noveslovo\lb def \\bye \enduser \noindent Výsledné chybové a~pomocné hlášení je toto: \beginuser \obeyspaces Runaway definition? ->the def ! Forbidden control sequence found while scanning definition of \\noveslovo. \ \rb \ \\bye l.2 \\bye ~ ? h I~suspect you have forgotten a~`\rb', causing me to read past where you wanted me to stop. I'll try to recover; but if the error is serious, you'd better type `E' or `X' now and fix your file. ~ ? No pages of output. \enduser \par\noindent neboli \beginuser \obeyspaces Ujetá definice? ->the def ! Nalezena zakázaná řídicí sekvence při procházení definice \\noveslovo. \ \rb \ \\bye l.2 \\bye ~ ? h Předpokládám, že jsi zapomněl na `\rb', takže jsem přečetl více, než jsi zamýšlel. Zkusím to napravit; je-li však chyba vážná, bude lepší, když teď stiskneš `E' nebo `X' a~soubor upravíš. ~ ? Žádná stránka na výstupu. \enduser To je samozřejmě závažná chyba. Objeví-li se na začátku souboru (jako v~předchozím příkladu), nedostaneme na výstupu vůbec nic! Vynechá-li se uzavírací složená závorka při použití makra s~parametry, ujetá definice se ukončí na konci odstavce. Bylo-li definováno {\tt \\def\\noveslovo\#1\lb$\ldots$\rb} a~použijete-li {\tt \\noveslovo\lb$\dots$} bez uzavírací závorky, pak se zničí nejvýše jeden odstavec. \TeXref{205} Zkrátka a~dobře: vyskytne-li se chyba, podívejte se na řádek začínající vykřičníkem a~popisující chybu, potom se podívejte na řádek začínající číslem řádku, abyste se dozvěděli, kolik už bylo přečteno vstupního souboru \TeX{}u. Je-li chyba stále ještě nejasná, zeptejte se \TeX{}u pomocí \noindent{\tt h } \noindent na další informace. \section{Kutání trochu hlouběji} V~této kapitole se podíváme na několik prostředků, které umožňují používat \TeX{} pružněji nebo účinněji. Protože délka vytvářených dokumentů narůstá, je vhodné uvažovat o~způsobech, jak jejich vytváření usnadnit. \subsection{Velké soubory, malé soubory} \TeX{} může číst a~zapisovat soubory přímo za chodu. To umožňuje pracovat se soubory, které jsou menší, a~proto je manipulace s~nimi příjemnější. Například tento dokument se sestává z~deseti kapitol a~úvodu. Navíc existují makra, která se používají ve všech kapitolách. Tato makra lze uložit např. do souboru {\tt makra.tex}, úvod do souboru {\tt uvod.tex} a~každou kapitolu do samostatného souboru. Řídicí slovo {\tt \\input} potom zajistí načtení souboru. Obecně {\tt \\input jmenosbr} zajistí, že soubor {\tt jmenosbr.tex} se načte a~bude zpracováván ihned, stejně jako by text souboru {\tt jmenosbr.tex} byl částí souboru, ve kterém byl načten. V~tomto souboru se mohou načítat další soubory. Často je výhodné vytvořit samostatný soubor, který se čte postupně po malých částech, např. \toindex{input} \beginuser \\input makra \\input uvod \\input kap1 \\input kap2 \\input kap3 \\input kap4 \\input kap5 \\input kap6 \\input kap7 \\input kap8 \\input kap9 \\input kap10 \enduser Je-li editace textu stále ještě obtížná, je možné zpracovávat jen některé soubory: stačí vložit {\tt \%} na začátek každého řádku souboru, který má být přeskočen. Řídicí slovo {\tt \\input} také umožňuje používat předdefinovaná makra. Je obtížné definovat, co to vlastně makro je. Zhruba řečeno, je to soubor definic, nastavení proměnných, instrukcí pro úpravu tisku atp. Makro pro psaní protokolů {\tt proto.tex} by mohlo nastavit {\tt \\hsize}, {\tt \\vsize} a~další parametry a~také zajistit vytištění data a~časových údajů. Jakmile by toto bylo provedeno, každý protokol by mohl začínat řádkem {\tt \\input proto}, aby byl vytištěn v~jednotně užívaném formátu. \exercise Vytvořte v~\TeX{}u vstupní soubor {\tt a.tex}, který bude načten v~jiném souboru {\tt b.tex}. Zkuste v~souboru {\tt b.tex} načíst soubor {\tt a.tex} dvakrát pomocí dvojnásobného použití řídicího slova {\tt \\input}. \subsection{Větší makra} Navrhování maker, která lze použít při vytváření mnoha druhů dokumentů, je samozřejmě užitečné. Většina institucí a~vysokých škol má požadavky na zvláštní a~často komplikovaný formát pro vytváření preprintů nebo doktorských prací apod. Návrh kolekce maker, tj.~balíku maker, která by splňovala všechny tyto požadavky, může být poněkud časově náročný. Můžete ho pak ale použít třeba i~s~jinými makry pomocí příkazu {\tt \\input}. Použití větších balíků maker umožňuje \TeX{} velmi snadným způsobem. Balík maker lze uložit ve zvláštním tvaru, který \TeX{} dokáže rychle přečíst. Jsou to tzv. {\it formátové soubory} (format files), které mají extenzi {\tt fmt} a~jejichž přesný tvar je jen technickou záležitostí. Důležité je to, že umožňují, aby \TeX{} mohl pracovat s~mnoha předem definovanými řídicími sekvencemi. Vždyť i~standardní \TeX{} používá formátový soubor, který se nazývá {\tt plain.fmt}. Velmi je rozšířen balík maker \LaTeX{}. Tento balík umožňuje uživateli automaticky vytvořit rejstřík, obsah a~seznam literatury. Zároveň umožňuje vkládání některých elementárních grafických obrazů jako jsou kružnice, ovály, přímky a~šipky. \LaTeX{} také používá soubory stylů (style formats) k~nastavení zvláštních parametrů stránky. K~dispozici je řada různých souborů stylů; některé časopisy přijímají pro přímé zpracování příspěvky na magnetických médiích, jsou-li připraveny pomocí \LaTeX{}u a~doporučeného stylu. Přejít od \TeX{}u k~\LaTeX{}u není těžké. K~dispozici je {\bf \LaTeX{}}: A~document preparation system.\footnote{$^1$}{Addison-Wesley Reading, Massachusetts, 1986, ISBN 0-201-15790-X.} Je to uživatelský manuál pro \LaTeX{}, který napsal autor tohoto makra Leslie Lamport. Americká matematická společnost používá pro vydávání svých časopisů balík maker \AMSTeX{}. Snadno ho lze od této společnosti získat a~zasílat v~\AMSTeX{}u připravené příspěvky do jejích časopisů na magnetických médiích. Manuál pro psaní {\bf The Joy of \TeX{}} od Michaela Spivaka lze získat také u~Americké matematické společnosti. Existují i~jiné balíky maker a~nepochybně budou vyvinuty další. Obvykle nestojí mnoho a~za jistých okolností jsou velmi efektivní. Sdružení uživatelů \TeX{}u (\TeX{} Users Group) uveřejňuje ve svých publikacích informace o~nových balících maker. \subsection{Vodorovné a~svislé linky} Kreslení vodorovných a~svislých linek pomocí \TeX{}u je snadné. Napíšeme-li v~textu {\tt \\hrule}, potom se stávající odstavec ukončí, nakreslí se vodorovná linka s~běžně nastavenou délkou ({\tt hsize}) a~pak se pokračuje novým odstavcem. Délku linky je možné nastavit, např. pomocí {\tt \\hrule width 5 cm}; zvětšení mezer nad linkou nebo pod ní lze zajistit pomocí {\tt \\vskip} nebo {\tt \\bigskip}. Např. \toindex{vskip} \toindex{hrule} \toindex{hsize} \beginuser \\parindent = 0 pt \\parskip = 12 pt Tento text je nad vodorovnou linkou (hrule) \\bigskip \\hrule width 3 in a~toto je text pod linkou. \enduser \noindent dává { \parindent = 0 pt Tento text je nad vodorovnou linkou (hrule) \bigskip \hrule width 3 in a~toto je text pod linkou. } Tato linka má ve skutečnosti nejen délku tří palců, ale současně i~výšku (výšku nad základní linkou, na kterou je nastavena sazba) 0,4 bodu a~hloubku (pod základní linkou) 0 bodů. Každý z~těchto parametrů lze nastavit zvlášť. Změníme-li čtvrtý řádek našeho příkladu takto: {\tt \\hrule width 3 in height 2 pt depth 3 pt}, dostaneme { \parindent = 0 pt Tento text je nad vodorovnou linkou (hrule) \bigskip \hrule width 3 in height 2 pt depth 3 pt a~toto je text pod linkou. } Parametry {\tt width} (délka), {\tt height} (výška) a~{\tt depth} (hloubka) lze vypsat v~libovolném pořadí. Svislou linku lze definovat zcela podobně jako vodorovnou linku (zadáním parametrů {\tt width}, {\tt height} a~{\tt depth}, chcete-li). Avšak na rozdíl od vodorovné linky, svislá linka nezačíná v~novém odstavci. Implicitní nastavení šířky je 0,4 bodu a~výška linky je stejná jako výška řádku, do kterého se vysazuje text. Po zpracování textu \beginuser Tento text je před svislou linkou (vrule) \\vrule\\ a~toto je až za ní. \enduser \noindent dostanete Tento text je před svislou linkou (vrule) \vrule\ a~toto je až za ní. \exercise Vysázejte tři vodorovné linky, které jsou od sebe vzdáleny 15~bodů, jsou 3~palce dlouhé a~jsou umístěny jeden palec od levého okraje. Ačkoliv si hrule (vodorovnou linku) a~vrule (svislou linku) obvykle představujeme jako vodorovnou nebo svislou přímku, není nutné ji používat v~tomto smyslu. Například \beginuser \\noindent %Name: \\vrule height .4pt depth 0 pt width 3 in Jméno: \\vrule height .4pt depth 0 pt width 3 in \enduser \noindent dává \noindent Jméno: \vrule height .4pt depth 0 pt width 3 in \exercise Vysázejte následující mřížku (každý čtvereček má délku strany 1\,cm): \medskip \settabs \+ \hskip 1cm&\hskip 1 cm&\hskip 1 cm& \cr \moveright 2 in \vbox{ \hrule width 3 cm \+ \vrule height 1 cm & \vrule height 1 cm & \vrule height 1 cm & \vrule height 1 cm \cr \hrule width 3 cm \+ \vrule height 1 cm & \vrule height 1 cm & \vrule height 1 cm & \vrule height 1 cm \cr \hrule width 3 cm \+ \vrule height 1 cm & \vrule height 1 cm & \vrule height 1 cm & \vrule height 1 cm \cr \hrule width 3 cm } \subsection{Rámečky v~rámečku} Jak jsme už viděli v~diskusi o~tvarech linek, svislé a~vodorovné boxy\footnote{$^1$}{Omlouváme se Karlu Palovi za zavedení těchto alternativních termínů; po přečtení této sekce bude snad zřejmé, že je to téměř nutné.} (vbox, hbox) jsou objekty, které mohou být přeplněny nebo nenaplněny. V~této sekci se budeme zabývat boxy trochu podrobněji. Pomocí boxů lze text umístit kdekoli na stránce. Vodorovný box (hbox) se tvoří pomocí {\tt \\hbox\lb $\ldots$\rb}. Jestliže to, co je mezi složenými závorkami, bylo vloženo do vodorovného boxu, potom je to stmeleno a~nelze to dále dělit (jinými slovy, vloží-li se něco, co má být na jednom řádku, do vodorovného boxu, bude to tvořit celek). Rozměry vodorovného boxu lze předepsat. Např. {\tt \\hbox to 5 cm\lb obsah rámečku\rb} dává box široký právě 5 cm a~obsahující text \uv{obsah rámečku}. Tímto způsobem lze ale snadno vyrobit přeplněné a~nenaplněné boxy. Nejsou-li však rozměry boxu zadány, je hbox právě tak velký, aby se do něj jím zarámovaný text vešel. \toindex{hbox} Svislé boxy (vbox) se tvoří podobně pomocí {\tt \\vbox\lb $\ldots$\rb}. Tyto boxy jsou zajímavé díky následující vlastnosti. Obsahuje-li vbox hboxy, potom se vodorovné řadí jeden pod druhým a~tvoří jediný celek. Podobně hbox může obsahovat vboxy a~ty se potom umístí do řádku --- zarovnávají se podle základen. Vezmeme tři hboxy a~vložíme je do vboxu: \toindex{vbox} \beginuser \obeyspaces \\vbox\lb \ \\hbox\lb{}Obsah rámečku č. 1\rb \ \\hbox\lb{}Obsah rámečku č. 2\rb \ \\hbox\lb{}Obsah rámečku č. 3\rb \ \rb\enduser \noindent (je vhodné si zvyknout tvořit vstupní text v~co nejpřehlednější formě). Dostaneme tak \vskip \baselineskip \vbox{ \hbox{Obsah rámečku č. 1} \hbox{Obsah rámečku č. 2} \hbox{Obsah rámečku č. 3} } \noindent Nyní vytvoříme další vbox: \beginuser \obeyspaces \\vbox\lb \ \\hbox\lb{}Obsah rámečku č. 4\rb \ \\hbox\lb{}Obsah rámečku č. 5\rb \ \rb\enduser \noindent Oba vboxy lze vložit do hboxu, v~němž budou vedle sebe. Dostaneme tak konstrukci: \beginuser \obeyspaces \\hbox\lb \ \\vbox\lb \ \\hbox\lb{}Obsah rámečku č. 1\rb \ \\hbox\lb{}Obsah rámečku č. 2\rb \ \\hbox\lb{}Obsah rámečku č. 3\rb \ \rb \ \\vbox\lb \ \\hbox\lb{}Obsah rámečku č. 4\rb \ \\hbox\lb{}Obsah rámečku č. 5\rb \ \rb \ \rb\enduser \noindent Po zpracování \TeX em dostaneme \vskip \baselineskip \hbox{ \vbox{ \hbox{Obsah rámečku č. 1} \hbox{Obsah rámečku č. 2} \hbox{Obsah rámečku č. 3} } \vbox{ \hbox{Obsah rámečku č. 4} \hbox{Obsah rámečku č. 5} } } Všimněte si, že vboxy jsou opravdu zarovnány tak, aby jejich základny byly na stejné lince. Mezi oběma vboxy je jen jedna mezera. Mezeru lze zvětšit např. o~1\,cm vložením {\tt \\hskip 1 cm} mezi oba vboxy. Oba boxy lze také zarovnat podle jejich horních stran a~to tak, že řídicí slovo {\tt \\vbox} nahradíme řídicím slovem {\tt \\vtop}. Po těchto dvou změnách obdržíme následující výsledek \toindex{vtop} \vskip \baselineskip \hbox{ \vtop{ \hbox{Obsah rámečku č. 1} \hbox{Obsah rámečku č. 2} \hbox{Obsah rámečku č. 3} } \hskip 1 cm \vtop{ \hbox{Obsah rámečku č. 4} \hbox{Obsah rámečku č. 5} } } Vboxy, hboxy a~linky můžeme kombinovat tak, abychom dostali zarámovaný text. Jak se to dělá? Jednou z~možností je umístit text, který má být zarámován, mezi svislé linky, výsledek umístit do hboxu, umístit nad něj i~pod něj vodorovnou linku a~to všechno vložit do vboxu. Vypadá to takto: \beginuser \obeyspaces \\vbox \lb \ \\hrule \ \\hbox\lb\\vrule{} Text, který má být zarámován \\vrule \rb \ \\hrule \ \rb \enduser \noindent Po zpracování dostaneme \vskip \baselineskip \vbox{ \hrule \hbox{\vrule{} Text, který má být zarámován \vrule} \hrule } Dostali jsme sice zarámovaný text, ale zcela bez mezer kolem a~to vypadá velmi křečovitě (\TeX{} ovšem zplodil právě jen to, co jsme mu řekli). Situaci můžeme zlepšit, vložíme-li {\tt \\strut} na začátek hboxu, čímž se trochu zvětší. Tak dostaneme: \vskip \baselineskip \vbox{ \hrule \hbox{\strut \vrule{} Text, který má být zarámován \vrule} \hrule } \def\boxtext#1{% \vbox{% \hrule \hbox{\strut \vrule{} #1 \vrule}% \hrule }% } \exercise Pomocí metody zarámování umístěte text doprostřed boxu, který je široký přes celou stránku. \exercise Vytvořte následující magický čtverec: \nobreak\vskip\baselineskip \moveright 2 in \vbox{\offinterlineskip \hbox{\boxtext 6\boxtext 1\boxtext 8} \hbox{\boxtext 7\boxtext 5\boxtext 3} \hbox{\boxtext 2\boxtext 9\boxtext 4} } \def\boxtext#1 {% \vbox{% \hrule \hbox{\strut \vrule #1\vrule}% \hrule } } \exercise Navrhněte makro {\tt \\boxtext\#1\lb$\ldots$\rb}, které zarámuje text mezi složenými závorkami. Vyzkoušejte si své makro na větě s~každým druhým slovem zarámovaným: \toindex{boxtext} Nejsem \boxtext si zcela \boxtext jist, že \boxtext by tohle \boxtext chtěl někdo \boxtext dělat , protože \boxtext nakonec se \boxtext nedostane žádná \boxtext lahůdka. Všimněte si, jak jsou zarovnány základní linky řádků a~základny rámečků. \def\boxtext#1 {% \lower 3.5pt \hbox{% \vbox{% \hrule \hbox{\strut \vrule #1\vrule}% \hrule } } } Je docela snadné pohybovat rámečky na stránce nahoru, dolů, vlevo a~vpravo. Posunout vbox o~jeden palec vpravo lze pomocí {\tt \\moveright 1~in \\vbox\lb\dots\rb}. K~posunutí vlevo se použije {\tt \\moveleft}. Podobně lze posunout hbox nahoru nebo dolů pomocí řídicích slov {\tt \\raise} a~{\tt \\lower}. \toindex{moveright} \toindex{moveleft} \toindex{raise} \toindex{lower} \exercise Makro {\tt \\boxtext} z~předcházejícího cvičení přepište tak, aby byl celý text zarovnán (implicitní nastavení hloubky {\tt \\strut} je 3,5 bodu). Měli byste dostat zhruba takovouto větu: Nejsem \boxtext si zcela \boxtext jist, že \boxtext by tohle \boxtext chtěl někdo \boxtext dělat, protože \boxtext nakonec se \boxtext nedostane žádná \boxtext lahůdka. \noindent Všimněte si, jak jsou zarovnány základní linky řádků a~základny boxů. Box lze vyplnit vodorovnými linkami nebo tečkami. Základní myšlenka spočívá v~použití řídicích slov {\tt \\hrulefill} nebo {\tt \\dotfill} v~boxu. Napišme do vstupního souboru \beginuser \\hbox to 4.5 in\lb Začínáme\\hrulefill 1\rb \\hbox to 4.5 in\lb Všechny velké a~malé znaky\\hrulefill 9\rb \\hbox to 4.5 in\lb Úprava věcí příštích\\hrulefill 17\rb \\hbox to 4.5 in\lb Žádný strach z~matematiky!\\hrulefill 30\rb \enduser \noindent Po zpracování dostaneme \vskip \baselineskip \hbox to 4.5 in{Začínáme\hrulefill 1} \hbox to 4.5 in{Všechny velké a~malé znaky\hrulefill 9} \hbox to 4.5 in{Úprava věcí příštích\hrulefill 17} \hbox to 4.5 in{Žádný strach z~matematiky!\hrulefill 30} Zaměníme-li {\tt \\hrulefill} řídicím slovem {\tt \\dotfill}, dostaneme \vskip \baselineskip \hbox to 4.5 in{Začínáme\dotfill 1} \hbox to 4.5 in{Všechny velké a~malé znaky\dotfill 9} \hbox to 4.5 in{Úprava věcí příštích\dotfill 17} \hbox to 4.5 in{Žádný strach z~matematiky!\dotfill 30} Nakonec ještě jednu poznámku: přečetli jste si úvodní text o~používání \TeX u. Pro běžné použití to možná bude stačit, ale zdaleka o~něm nevíte vše. Tvorbou nových maker se \TeX\ učí dělat stále komplikovanější věci. Již dnes jsou v~Praze, Brně a~Bratislavě (ale i~leckde jinde) lidé, kteří se \TeX em intenzívně zabývají. Najdete je vcelku snadno a~většina vám ráda pomůže, budete-li mít nějaké problémy. V~době dokončování překladu této knížky se začali českoslovenští uživatelé \TeX u~sdružovat při Jednotě československých matematiků a~fyziků. Jak to dopadlo, je zřejmé z~přidané kapitoly~11. % END of intro.ori